Archive for the ‘Muzika’ Category
Bandzone ViviVýběr I (Mortal Destiny, Morfium, Trest Smrti)
Tak vás vítám u prvního z bandzone výběrů, zamýšlím je sem házet pravidelně a doufám, že mi to vydrží. Pro dnešek vybírám kapely, které mám v oblíbených už dlouho, a o kterých si myslím, že stojí za pozornost. Mimochodem, vážně nejsem žádný hudební guru, takže spíš čekejte další silně subjektivní snůšku názorů a postřehů.
Continue reading “Bandzone ViviVýběr I (Mortal Destiny, Morfium, Trest Smrti)” »
Manowar – Lord of Steel
(Varování předem: chtěla jsem se pokusit o nezaujatou recenzi, ale zjistila jsem, že bez aspoň osobních vkladů se prostě neobejdu. Ne u Manowar. Takže tak… )
Nejdřív, abych na to nemusela upozorňovat u každý písničky zvlášť:
1. nelíbí se mi ten přeefektovaný zvuk Joeyho basy. Nezní to tam pořád, ale když už, tak hledám, kde na monitoru mi, s prominutím, šukají mouchy – pokud by je zabíral mikrofon, tak nějak podobně by to totiž znělo.
2. Donnie Hamzik za bicími… hmmm… Přiznám se, že jsem se bála, čeho se dočkám, ať už to za dobu fungování kapely bylo jakkoli, pro mne Manowar bicí = Scott Columbus, ale když, žel, R.I.P.uje, Donnie byl zřejmě lepší nástupce, než kdyby hledali někoho „neznámého“. (Líbil by se mi možná víc Rhino, ale co už… ). Nakonec se moje obavy nenaplnily… škarohlídi mohou říct, že je to tak, jelikož i Donnie jede to samý bum-čvacht, jako jel Scott, ale na škarohlídy kašlat. Při poslechu alba sice musím zčásti souhlasit, kromě přechodů nic extra složitýho, v podstatě bych některý party nejspíš vystřihla i já (a to je co říct ), ale naživo je Donnie takový veselý hobit, a z jeho hry srší energie – jiná, než se valila od Scotta, ale stejně perfektně zapadající a fungující.
3. co se týče textů, jsem jeden z těch, kdo se těšili na nějaké to pokračování Gods of War, nebo alespoň něco v tom duchu, ale překvapivě mě ani nekoncepčnost alba nezarazila a nezklamala. Je, myslím, pěkně různorodé, dokonce bych řekla, že tématicky různorodější, než Warriors of the World, a hodně se v tomhle ohledu blíží těm starším, třeba Battle Hymns nebo Sign of The Hammer, a taky mi občas připomíná Louder than Hell. Continue reading “Manowar – Lord of Steel” »
TeleVIVIzní noVIVIny…
…aneb přestaň už, kurňa, s těmi patvary.
Můj blogmaster (dobře, všemaster ) mi včera sdělil pár věcí – o některých se dá polemizovat, v jiných měl pravdu pravdoucí, a já si je tu tak prosívám v hlavě a uvažuju…
Samozřejmě, šlo o to, jak jsem se zaměřila na ÚzR – jednak se teď na blogu neděje nic jiného, v podstatě, což asi není nejlíp. A jednak se G. tak trochu proměnil v jednoho z těch „pročtonevydáš“ netvorů. V první věci, slibuji, že se polepším, tenhle blog primárně nemám kvůli románu… I když kapitoly sem dávat nepřestanu, tak udělám větší pauzy mezi jednotlivými příspěvky, tři, čtyři dny… brala jsem to dosud hodně podle sebe, já musím číst všechno rychle a pokud možno hned, takže by mi vadilo i přidávání jednou za den, a chtěla bych to celý najednou. Jenže já jsem já, žejo.
S tou „taktosakravydej“ věcí… myslím, že svůj názor na to jsem shrnula v jednom z prvních příspěvků na blog: „…to je hezký, proč se tím neživíš?“ Teď mi ale můj můzák nasadil brouka do hlavy, takže jsem nad tím uvažovala a uvažovala a nemohla jsem spát, nebo se mi zdály horory o vydavatelích a podobně. Čímž chci říct, díky, G.. Continue reading “TeleVIVIzní noVIVIny…” »
MANOWAR Praha, 24.10.2012
Vím, že je to s víc jak čtvrtletním zpožděním, ale co, je to tady…
Váš nejoblíbenější Vivík vám přináší vysoce subjektivní a emotivně zabarvený report z koncertu MANOWAR!
Prolog:
Večer 23.10.2012, kdesi v Kadovských doupatech…
Přes den jsem fungovala ještě v rámci normy, tedy té mé… Dokonce jsem stihla navařit asi tak pět litrů rajské, aby mi tu rodina hlady nezhynula, až se budu zvrhle flinkat kdesi v tom neřestném velkoměstě. Continue reading “MANOWAR Praha, 24.10.2012” »
Kapela a jiné zhůvěřilosti…
…aneb další report a tentokrát ne moc veselý, i když jsem takovej expert na cezení fórků skrz zaťatý zuby… ale tohle nepůjde.
Asi bych se měla omluvit za tenhle výlev, jednak klukům, protože takový věci se mají říkat osobně a jednak ubohým náhodným čtenářům… Ale potřebuju si to srovnat, a už dávno jsem zjistila, že písemně se vyjadřuju přesněji a líp, než „naživo“, ať jsem jakkoli velká držka. Continue reading “Kapela a jiné zhůvěřilosti…” »