Archive for the ‘Mimovolnosti’ Category

Zákeřný

Drabble na přání. Eh, ne, normálně nepíšu drabble na přání, ale Satora vydržela snad čtrnáct dní urputně otravovat a velice hlasitě čekat na popis setkání se zákeřným Doctorem, takže jsem v podstatě neměla jinou možnost a byla jsem k tomu dohnána…

Continue reading “Zákeřný” »

Hunger Games – Vivík vs knihy vs film(y)

Varování: nečekejte recenzi! Mám pouze potřebu se podělit o nějaký postřehy a dojmy.

***

Nejkratší a nejvýstižnější vyjádření, který si dovoluju vypůjčit:

„Četla jsem to, film podělali.“ Izzy Räggen

A to je také v kostce obsah článku pro ty, kdo jsou líní číst.

Continue reading “Hunger Games – Vivík vs knihy vs film(y)” »

Nihil nuovo sub sole

A nic nového ani ve vivím životě, v podstatě. Přesto mám nutkání to tu trochu oživit. Nehodlám slibovat, že blog pojede, že sem budu letos psát a takový ty sladký řečičky, i když se mi prsty cukají… ale nic! Continue reading “Nihil nuovo sub sole” »

Kam to vede…

Ať už přiznám, že věřím v bohy, nebo to nechám na nějaké mlhavé prozřetelnosti, vesmíru nebo náhodě, pořád se mi zdá, že se tu děje něco podezřelého. A, hej, nemluvím o tom, že mám dneska to blbý výročí, jasný?

Začínám mít pocit, že je se mnou manipulováno. Že všechny ty žvásty o svobodný vůli jsou fakt žvásty. Jo, možná jsem paranoidní. :D Ale to pořád neznamená, že po mně nejdou!

Tak, předem jsem se nastěhovala do vividoupěte. O tom, jak zhruba vypadá, už jsem tu psala, je to pořád stejné, jen už jsem zahlédla vícero spolubydlících, jen vzhledem k tomu, že pokaždý vychází jiní z jiných dveří, je to matoucí… jo, a pořád se objevují nové prostory a zákoutí, i když jsem srab a držím se svých osvědčených stezek.

Co jsem to… jo, bydlení. Nastěhovala jsem se tedy, upelešila se a už scházelo jen se pustit do kreslení a psaní, až by se ze mě kouřilo. Skutečnost vypadala jinak. Novej adaptér k noťasu, spousta nových seriálů ke sledování (Firefly jsem stihla celej, heč!), filmy… takže z práce přilézt za tmy, po přesčasu, kydnout se do postele s čajem, pustit něco, a jít v jednu ráno chrápat, s tím, že to betačtení/kreslení/dopisování/korektury/cokoli udělám další den.

A protože jsem k narozeninám dostala baterku do noťasu, nejspíš by to lépe a radostněji pokračovalo furt dopryč. Že u toho noťasu dokážu totálně zapejkat i bez připojení na net, to jsem si nikdy nemyslela.

Nicméně, v neděli jsem si s tou novou baterkou šla sednout do čajovny, a když noťas začal umírat, vesele jsem píchla adaptér do zásuvky. Začoudilo to, vyhodilo to pojistky a adaptér shořel. Noťas sice přežil, ale o půl hodiny později upadl do kómatu. A já jsem byla strašně nešťastná. Páč jsem si akorát stáhla něco na koukání, a krabici s kreslením bych vybalila zejtra nebo tak něco…

Ale díky tomu, že noťas nejede, jsem v pondělí opravdu přišla domů, vybalila jsem krabici s kreslením a po chvíli váhání a přemáhání nechuti jsem si k tomu sedla. Takhle po delší době je to vždycky příjemný asi jako oblíkat se do studenýho, mokrýho oblečení. Nic moc. Než se to rozjelo. Pak to bylo fajn, já jsem si zakreslila, dočetla jsem knížku a šla jsem spát před druhou ráno. :)

Tohle byla ještě veskrze pozitivní záležitost. Jako bych dostala přátelský záhlavec, kterej mě vrátil do správnejch kolejí. Stejně jako to, že hned v úterý nám v práci zase zablokovali přístup na většinu webovejch stránek. To mi nevadí. Ovšem to, jak G. najednou začal úplně božsky vařit, jakmile jsem vypadla z díry pod Viklanem, to byla zatracená podpásovka, prozřetelnosti, vesmíre, bohové! >:( :D

Horší je, že povídka, kterou bych docela nutně potřebovala dorazit, mi hnije na disku (a na onedrive) a čeká asi na víkend… a hlavně mamut, připravený k operaci, se válí porůznu po doupěti, asi se do něj budu muset pustit středověkou chirurgií, tj na papír tužkou. Chudák mamut. Chudák já.

Ale aby to nevypadlo, že mi kleknul noťas a já z toho dělám zásah vyšší moci. Jsou to všechny ty drobnosti kolem… a velikosti taky. Bydlení, vztahy, jídlo, oblečení. To, jaký čtení se ke mě dostává. Zajímavý časy.

Chvílemi až moc zajímavý, třeba jako teď, kdy mám dva lístky na derniéru Morta, ale budu je muset někomu vnutit, protože sama to prostě nezkoordinuju, abych mohla jít.

Jo, a zdá se, že jsem se navíc nějak ocitla v Klubu Konzumentů Knižního Braku. Což je bezvadné. Záviďte…

(a díky zainteresovaným!)

 

Vykecala jsem se a jdu trávit fakt, že jsem zase o rok starší než před rokem. :) )

 

Opět krátká zpráva z vividoupětě

Vivík odstěhován do Písku, je to definitivní.

Doupě je skutečně doupě. Ne, není to hyperbola. Ten byt je část temného industriálního pralesa. Dům, v němž se nachází, je od počátku věků, vyhání do stran chatrnými balkonky a přístavbami, které možná vytváří domácí a možná se také staví samy. Viví doupě zabralo jeden pokoj, přičemž v bytě je zatím nezjištěný počet pokojů dalších, s taktéž nezjištěným počtem spolubydlících. Většinou ještě neviděných, nepočítám-li temný stín, který se mihl před koupelnou, když jsem zjišťovala, jestli je bezpečné vypravit se na balkon na cigáro. Zatím jsem potkala jen jednu Slovenku, co věšela na spletité konstrukci prádelních šňůr prádlo. A nejspíš jsem zahlédla mé bezprostřední sousedy, rodinku s asi šestiletou holčičkou. Eliáš prohlásila, že jsou to cikánští mafiáni. Pcha…

Jo, celý ten potemnělý biotop sdílí koupelnu se záchodem. Záchod žere lidi. Už jsem se s ním skamarádila, ale první setkání bylo… jedinečným zážitkem. A doufám neopakovatelným.

K doupěti samotnému můžu říct jen tolik, že jsem se zabydlela a není to tak zlé. Zvlášť když se mi podařilo zpevnit postavení prostřední ze tří skříní, které se vzájemně podpírají, aby neupadly. A mám vlastní vysavač, heč! Sice to tedy vypadá, že jak týdenní dovolená, tak měsíční plat padly na vybudování základny, ale stojí mi to. Za to. I ty skříně, zatím.

No, a příští týden zpět do pracovního procesu, ale od úterka bych, když to klapne, mohla mít i internety a navíc donastěhováno vše, co potřebuju k tvůrčím orgiím, takže kdo pořád ještě čekáte, až se seberu a začnu kurva konečně zase makat, tak se dočkáte. To je hlavně pro Cirrat… :) )

 

A tak na okraj – kdybych se rozhodla udělat čtecí a drbací sraz číslo už-nevím-kolik v Písku, skutečně by i Pražáci nebyli líní a ukázali by se? Asi to zkusím, zajímá mě to. Pokud jde o Vivíka, bude to zajímavý, vyčerpávající a vůbec skvělý podzim!

 

Na okraj ještě jednou: jakmile bude doupě připojeno, chystám se začít páchat nějaké recenze na knížky a tak, první vezmu nejspíš Žoldnéře se svojí povídkou (ale no tak, tu recenzovat nebudu, jen jsou tam kousky, ke kterým se prostě musím vyjádřit!).

 

Zatím konec hlášení, mají tu moc dobré pivo, než abych psala dál…

Prodejní galerie Viviany Stellaty
Prodejní galerie Viviany Stellaty
counter
„Kdyby se mužům dostávalo manželek, jakých si zasluhují, měli by zatraceně těžký život.“ Oscar Wilde