TeleVIVIzní noVIVIny…

…aneb přestaň už, kurňa, s těmi patvary. :D

Můj blogmaster (dobře, všemaster :D ) mi včera sdělil pár věcí – o některých se dá polemizovat, v jiných měl pravdu pravdoucí, a já si je tu tak prosívám v hlavě a uvažuju… :)

Samozřejmě, šlo o to, jak jsem se zaměřila na ÚzR – jednak se teď na blogu neděje nic jiného, v podstatě, což asi není nejlíp. A jednak se G. tak trochu proměnil v jednoho z těch „pročtonevydáš“ netvorů. V první věci, slibuji, že se polepším, tenhle blog primárně nemám kvůli románu… :) I když kapitoly sem dávat nepřestanu, tak udělám větší pauzy mezi jednotlivými příspěvky, tři, čtyři dny… brala jsem to dosud hodně podle sebe, já musím číst všechno rychle a pokud možno hned, takže by mi vadilo i přidávání jednou za den, a chtěla bych to celý najednou. Jenže já jsem já, žejo. :D

S tou „taktosakravydej“ věcí… myslím, že svůj názor na to jsem shrnula v jednom z prvních příspěvků na blog: „…to je hezký, proč se tím neživíš?“ Teď mi ale můj můzák nasadil brouka do hlavy, takže jsem nad tím uvažovala a uvažovala a nemohla jsem spát, nebo se mi zdály horory o vydavatelích a podobně. Čímž chci říct, díky, G.. :D

Moc se v tom světě úspěšných autorů nevyznám, takže pokud tohle čtete někdo z mých přátel, kdo máte zkušenosti s vydáváním, můžete mi třeba poradit… myslím si totiž, že ani publikování tady na blogu by nemuselo být být překážkou pro případné pozdější vydání, nebo ano? Nedělám si iluze, že bych tady oslovovala nějakou širokou čtenářskou obec, a beru vás, kteří to čtete, spíš jako taková pokusná morčata. :D Kromě toho, můžu to kdykoli z blogu stáhnout, a v neposlední řadě mám za to, že si většina lidí pořád ještě raději otevře papírovou knížku, než tu vyhledávat kapitoly a číst z obrazovky… Ale fakt nevím, musím říct, že jsem z toho teď pořádně vivivedená z míry, v podstatě už jsem úvahy o knižní podobě téhle věci zavrhla, a teď mě G. a ještě další dva lidé znovu přivedli k těmhle myšlenkám… I HATE U! :( :D

No, dobře, ale už bych se mohla od té posedlosti románem odtrhnout, že ano.

Takže, dokončila jsem konečně tenhle „portrétek“:

Je to A3 formát, zhruba, a dalo mi to zabrat, protože jako předlohu jsem dostala dvě fotky 9×13 – kdybych ty lidi neznala osobně, asi by to dopadlo špatně, takhle jsem si mohla trochu vymejšlet. :D Ale jsem ráda, že je to hotové.

Teď se chystám pustit do práce na tom návrhu pro Morfium. Tak uvidím, co z toho vyleze, a jak se to klukům bude líbit.

***

Co se CallDeiry týče, vztahy uvnitř kapely jsou pořád všelijaké, alespoň u dvou osob, ale zatím se zdá, že to potáhneme dál, aspoň pokud/dokud se to moc nevyhrotí. Nemám z toho dobrej pocit, a trochu ztrácím chuť do muziky, což se mi nelíbí. Snad se brzy situace změní k lepšímu.

Děláme na další písničce, do Winter is Coming se rýsuje zpěv, i když jen externě (tajně doufám, že to externě je jen zatím, ale to je spíš takový zbožný přání), a objevila se holčina s houslemi a studující zpěv na konzervatoři… vlastně by všechno vypadalo nadějně, nebýt té záležitosti, co jsem zmínila. Takový nějaký podivný přetahování se o místo alfa samce, nebo co, sakra… nevím, nechci vědět, chci normální kapelu, kde se bude hrát, skládat, dělat si jeden z druhýho prdel (ne nutně) a tak vůbec.

Ale co chci, zatím ještě vesmír asi nezaregistroval… co se dá dělat.

Vlče má teď navíc období zvýšené noční aktivity, a vůbec špatně spí, takže jsme nevyspalí a nervózní i já a G., a od toho se taky dost věcí odvíjí… Ale nepřestávám věřit, že bude líp. A tím tento zpravodajský blok uzavírám… :)

Komentovat

Prodejní galerie Viviany Stellaty
Prodejní galerie Viviany Stellaty
counter
Dárkový poukaz na trenérské kurzy