VIVIBLOG

Tak taková hromadná odpověď na poznámky tohohle typu.

Setkávám se s tím poměrně často.  Chápu to tak, že mi dotyčnej nebo dotyčná chtějí říct víc o nějakým mým výtvoru, ale na objektivní kritiku si buď netroufají, protože se bojí, že urazí, nebo je prostě nic nenapadá, takže zazní jedna z variant téhož:

„Tyjo, to je dobrý, proč se tím neživíš?“, „Jo, pěkný. Bys mohla něco vydat, ne?“ nebo „Bys to mohla dělat profesionálně…“ a tak podobně…

Nechci říct, že mě to vyloženě štve, jen mám vždycky hroznou chuť nasadit svůj nejlepší ironickej škleb (poznáte ho tak, že vypadám, jako by mi do úsměvu šlápnul kůň) a začít bejt protivná…

„No jo, člověče, to mě vlastně vůbec nenapadlo, hned se tím jdu ŽIVIT!“

Příčetný odpovědi mě napadají až později.

Třeba: proč se tím neživím – ať už je to cokoli, kreslení, malování, psaní (že bych se mohla živit třeba mytím nádobí, když mi to tak pěkně jde, mi ještě kupodivu a naštěstí nikdo nenavrhl), tak v podobě, v jaký to dělám, to na nějaký uživení se prostě není.

Kreslení, výtvarno – možná kdybych stála někde na mostě a kreslila rychloportréty… ale myslím, že ani to by se nedalo. Určitě se dá uživit PC grafikou, což je ale obor, kterej mi moc nesedí a zdaleka v něm nejsem dost dobrá. Volnou tvorbou se nejspíš uživit nedá, pokud člověk ještě k tomu není politik nebo si nevěří přibližně stokrát víc, než já.

Další věc je v tom, že právě ti největší pročsetímneživiči si ale NIKDY NIC NEOBJEDNAJÍ. Co nemám nikomu za zlý, žejo, ale potom jednoduše celá ta snaha pochválit vyzní jako: „Jsou to tak dobrý věci, že bys je mohla prodávat, ale radši někomu jinýmu, než mně.“ Jsem přesvědčená, že to tak nikdo nemyslí, jenže to na mě prostě tak pokrytecky působí.

Co se psaní týče, tam je situace lepší o to, že dotazy „proč něco nevydáš“ znějí celkem upřímně. A to je tak všechno.

No… protože nejsem vydavatel. Protože si nevěřím natolik, abych nějakýho vydavatele našla a otravovala tak dlouho, než by mi něco vydal jen proto, aby se mě zbavil… Ne, prostě si nemyslím, že by některá z těch rozsáhlejších věcí, co jsem napsala, byla dost dobrá pro vydání. A ke psaní samotnýmu se teprve teď začínám víc vracet. Nejspíš přijde den, kdy se zase začnu pokoušet něco vydat, ale nebude to dneska a nebude to zejtra a určitě to neurychlí vaše dobře míněný dotazy.

Navíc ve mně obojí vždycky vyvolá pocit, že se ode mě něco očekává, a že bych to očekávání neměla zklamat, což mě  takřka paralyzuje a odvádí mě to od soustředění na opravdovou práci.

Takže, prosím, i když to myslíte dobře a i když to třeba myslíte vážně, tyhle otázky mi už nepokládejte.

Budu klidnější, pohodovější a možná se tím začnu tak trochu živit nebo něco vydám.

Follow

Sdílet

1 reakce v článku “…to je hezký, proč se tím neživíš?”