Archive for the ‘Povídky’ Category
Andílci
Další internetová inspirace, a co z ní vzešlo… tohle je ještě větší haluz, než předchozí kousek, tak se předem omlouvám, pokud někomu způsobím újmu na vkusu, příčetnosti nebo náladě…
„…mají si s čím hrát?“
Krátká spíš hříčka, než povídka. Lehce inspirováno „skutečnou událostí“ na FB. Vyděsila mě myšlenka, že by podobně lidé fungovali i v reálu.
Ale víte co? Oni tak vážně někdy fungují…
HRAČKY Z TRŽNICE JSOU NEJLEVNĚJŠÍ
(A ještě jedna vykopávková věc… jenom s kosmetickými úpravami, přepsala bych ji zgruntu celou, ale jsem na to moc líná. Takže ji nechávám se vší patinou a sentimentem, myslím, že i tak má svoje, malinko naivní, kouzlo. )
Tak jako větší část republiky a světa, který si říká civilizovaný, zachvátila i město nad Otavou, královské město Písek, prstenománie. Pro ty, kdo se dosud s projevem této choroby nesetkali: jde o masovou hysterii kolem filmového přepisu třídílné knihy jistého britského profesora. I ti, kdo to dosud nečetli, museli alespoň vidět film, protože jak by vypadali v/ve škole/práci/společnosti/hospodě, nebo prostě mezi přáteli? Jako kulturní ignoranti, ne? A o to nikdo nestojí. Sama jsem byla svědkem, jak na druhý díl slavného a, uznávám, i zdařilého filmu vede matka dítě výrazně předškolního věku. Později, ve městě, jsem ji viděla znovu, jak se zmiňuje příteli, že chlapeček sice ze začátku brečel a bál se, ale pak už byl klidný. I tímto způsobem se dá zadělávat tmavé těsto na noční můry… Existují sice rodiny, jichž se Pán prstenů nedotkl, ale je jich čím dál tím méně. Patřila mezi ně i moje kamarádka Dana. Ano, patřila, dokud jednoho dne nepřišel ze školy její starší chlapec a se zarputilým výrazem neoznámil, že chce trilogii také shlédnout a to co nejrychleji, protože jinak vypadá před spolužáky jako hlupák. Dana vycítila příležitost, jak tohle každým coulem moderní děcko přivést ke čtení a nabídla mu knižní verzi. Tomík se ušklíbl a trval na svém, že by radši film. Continue reading “HRAČKY Z TRŽNICE JSOU NEJLEVNĚJŠÍ” » |
ÚSVIT VEČERA
(Zjistila jsem, že mi to u téhle povídky hází nějakou chybu, ačkoli v nastavení je vše, jak má být, na webu se prostě nezobrazí… tak ji sem házím znovu, a omlouvám se těm, kteří už četli a tak…)
Z (ne)života jedné rodiny… Po pěti letech nepsaní a hrozného bloku můj první počin. Prosím o komentáře, děkuji.
Continue reading “ÚSVIT VEČERA” »
Ať žije revoluce!
(Jen jsem si tak vzpomněla během dneška na tuhle svoji starou… básničku? Píseň? Nevím, a co má znamenat, si přeberte sami. Inspirováno knihou Ladislava Mňačka: Jak chutná moc)