Archive for the ‘Povídky’ Category
MYŠ
Březen 4th, 2013 | 
Author: (Než sesmolím článek do Buchňánkovin a než bude opravená další kapitola, dovoluji si nadhodit další vykopávčičku z naší zahrádky. Tohle je asi můj doposavad největší psací úspěch, i když už prastarý… Kdysi 2. místo v CKČ. 
)
Myš
Všechny myši ve své skrýši mají šaty šedé,
Všechny myši ve své skrýši šedý myšák vede.
Dětské říkadlo.
Měla bych to nejspíš vzít popořádku, když už jsem se rozhodla o tom psát. To rozhodování mě stálo dost bezesných nocí. Myslím ale, že když to svěřím papíru, ulevím tak svému srdci. Ano, doufám v to, jako elfská vojska u Werolinu doufala, že je zachrání lidská dívka. Ta víra musí být silná.
Napíši tedy o tom, a snad mne přestanou strašit tváře mrtvých dětí…
Ale dost už. Jak jsem řekla, hezky popořádku. Continue reading “MYŠ” »
Follow
Posted in 
Tags: 
JÍT POD ČERNÝM MĚSÍCEM
(Tak, tohle sice není úplně novinka, ale svým způsobem premiéra. 2006 měla vyjít, tuším, ale nějak z toho sešlo a od té doby jsem ji nezveřejnila ani na netu. Teď jsem ještě opravila pár věcí a trochu si poškrtala… Takže svým způsobem to je něco nového ode mě 
)
***
„Takže je to pravda,“ řekla jsem potichu, jen sama pro sebe.
Právě jsem vylezla ze stanu a první, co jsem, jako pokaždé během posledního týdne, udělala, bylo, že jsem zvrátila hlavu a pohlédla na nebe.
Mlha, nažloutlá jako prsty anemického kuřáka, Malé slunce nad obzorem. Nejasné, dalo se do něj pohlédnout. Podobalo se zářivce zahrabané pod vrstvami vaty.
Ale slunce mě nezajímalo, ani Velké, jež vyjde v polovině Malého dne. Zajímal mě měsíc.
Zamrazilo mě, když jsem ho spatřila, přestože jsem na něj tak dlouho čekala.
Znamení…
Měsíc byl černý. Continue reading “JÍT POD ČERNÝM MĚSÍCEM” »
LÁSKO MOJE, POJĎ DOMŮ…
(Jedna depka… taky už naštěstí starší. )
Pojď domů, lásko moje, pojď domů, pojď domů…
Máme si co říct…
(Vašek Koubek)
***
Není tu ticho, není tu klid. Výsměšný pohled výčepního. Tady je Martinina osobnost okrájena, umenšena. Je jen Markova stará.
Stará…
Dvaadvacet let. Co je to, sakra, za stáří? Bezmocně se dívá na své ruce, jakoby z čar na dlaních mohla vyčíst odpověď.
Stará. Markova baba. Cha!
Stará a trapná. Cítí na kůži opovržení a podivnou touhu chlapů kolem Marka. Opovržení a touha, směsice páchnoucí jako zvětralý pot opilce. Která ženská si dneska dovolí přijít pro chlapa do hospody? Která ženská se dokáže tak ponížit, že to udělá?
Continue reading “LÁSKO MOJE, POJĎ DOMŮ…” »
CHIRANINA PÍSEŇ II.
(A tohle je prozatímní uzavření Chiranina příběhu… jak jsem si to četla, chtělo by se mi pokračovat, ale, bohové, můj den má taky jen dvacet čtyři hodin… )
Ochránce ztracených
Na podivných pěšinách
Jeho kroky víří prach
Na cestách i necestách
V polednách i nočních tmách
Tulácký plášť
Skrývá tvář
Potkáš ho
Však nepoznáš
***
První myšlenka, která mi proběhla hlavou, byla o tom, že už by mi správně žádné myšlenky hlavou probíhat neměly. Touhle dobou jsem měla načínat první vteřiny z nekonečné bolesti, která je v Koh-naargově říši vyhrazena těm, kteří z pomsty vyvraždí vesnici… ale mé smysly mi jasně říkaly, že jsem stále ve světě živých. Otupělá a polomrtvá, ale dýchám a srdce… bije. Continue reading “CHIRANINA PÍSEŇ II.” »
CHIRANINA PÍSEŇ
(Tohle je dost brutální věc na čtení, navíc má i pokračování, a k tomu je to vykopávka… NO TO JE HOROR! )
***
Plameny ohně a plameny hněvu
Mou lásku sežehly, nechaly slzy
Slzy a popel a zabitou něhu
Chuť krve, chuť pomsty
Tu přivolám brzy!
Chiranina píseň
