Archive for Září, 2013
Milý a hodný Vivík bez lázně a vany
Září 18th, 2013 | 
Author: Vyprávění pro Satoru k narozeninám (a protože by mi jinak nedala pokoj… 
). Je krátké, aby si nemusela moc namáhat očka.
***
To tak jednoho pošmourného rána Vivík vylezl z doupěte, protřel si oči a zamžoural z okna ven. Pršelo, tím otravným váhavým způsobem, jako by se nebesa nemohla rozhodnout, jestli tedy déšť ano, nebo ne.
„A dneska je přece ten narozeninový den,“ pomyslel si Vivík. „Budu muset dopravit dárek Satoře. Jinak se naštve a bude mě považovat za zlého a hrubého Vivíka, což rozhodně nejsem!“
Dárek naštěstí Vivík měl, přímo epesní. Při práci na jedné povídce navázal spolupráci s prastarým kočičímDevaterem, ovládajícím cesty mezi světy, vesmíry a tak vůbec. A tak Vivík po dlouhém přemlouvání, úlitbách a útrapách Devatero přemluvil, aby mu dopravilo… dokonalý dárek pro Satoru. Continue reading “Milý a hodný Vivík bez lázně a vany” »
Follow
Posted in 
Tags: 
Vivík píše o psaní: „Zlouni“
Na úvod se přiznám – nejspíš neumím psát zlouny, nebo obecně záporné charaktery. Někdo by řekl, že na to se dávno nehraje, rozdělení na klaďase a záporáky, dobro a zlo… teď frčí spíš různé odstíny šedi (a nemyslím to fanfiction rádobyporno). Temně laděné příběhy, kde jsou hlavní hrdinové jen o něco menší svině, než jejich protivníci. Případně ještě větší, jen si svoje konání umí lépe zdůvodnit, asi. Continue reading “Vivík píše o psaní: „Zlouni“” »
Jasper Fforde – Ztracena v dobré knize
A jak jsem slíbila, činím. Tohle je první z knih, ke kterým jsem se rozhodla něco málo napsat a doporučit je.
Back in the saddle
Sice ne jako outlaw, ale stejně… (poslechnout si ho můžete.)
Protože takhle by to budování vivialismu nešlo. Sice se můžu vymlouvat na nedostatek technických prostředků – pořád jsem bez vlastního notebooku, na velkém PC moc psát nemůžu, protože tamní klávesnice zní jako palba z kulometu, zvlášť když se rozjedu a tenhle dědův stařeček nemůžu mít půjčený věčně – ale když se chce, všechno jde, kdo chce hledá způsoby, a tak dále…
Jenže tak jako tak se toho teď moc nedělo. Přečetla jsem za poslední měsíc hromadu knih (když to spočtu, něco ke třicítce, sakra, jak to stíhám?), nachodily jsme s Áďou spoustu kilometrů a trochu jsem i pracovala, ale kreslení a psaní plus mínus nic. O bicích už radši nemluvě.
Dobře, nějak jsem doplácala příspěvek do kočičí literární soutěže. Jenže z toho jsem spíš rozpačitá, než spokojená, potřebovalo by to ještě na tom máknout a to dost. Ale holt to budu muset nechat na později, výsledek třeba hodím sem… uvivím.
Jo, a dorazila jsem titulní stranu pro podmořský komix. Za nadpis vděčím Moonrootovi - https://www.facebook.com/MoonrootPhotography?fref=ts - mimochodem doporučuji k prohlédnutí.
A za připomínky, které mě k finální verzi dovedly, všem ostatním.
Klubíčko – komix z Podmoří
Ještě mi zbývá nakreslit jedenáct stran, i když ty už nebudou barevné (aspoň to neplánuju). Jestli si chcete mezitím přečíst povídku, nebo vás zajímá, o co se vlastně jedná, doporučuju se podívat k Temnářce (a hledejte, hledejte, cestou objevíte i další zajímavý články, hahaha!) – PODMOŘÍ.
Jinak bych teď ráda postupně zrecenzovala aspoň ty nejzajímavější z knížek, který jsem zhltala. A táhne mě to zase začít dělat na bandzoňáckém výběru. V hlavě mi ještě vrtá nějaké psaní, tentokrát nefantastické, spíš něco ve stylu Betty McDonaldové a jejích nezapomenutelných memoárů… No, což, taky uvivím.
V nejbližší době se moc těším na Drbací a čtecí sraz číslo dvě, na všechny, které tam uvidím a na Prahu a vůbec.
Pilně spořím, abych mohla pořídit vlastní stroj a zase se pustit do psaní a hlavně už dorazit mamuta a začít otravovat vydavatele.
A zase pořádně spravovat tohle blogový království, aby se neproměnilo v pustinu. 
