VIVIBLOG

K tomuhle kraťasu musím napsat jedno: sice mě inspiroval skutečný zážitek (a k napsání vyhecovaly skutečné osoby, díky, holky, fakt… eh…), ale veškerá podobnost se skutečnými místy, osobami a organizacemi je jen čistě náhodná!

˙˙˙

Neměla jsem za sebou zrovna nejlepší rok svého života. Přišla jsem o práci a další se mi nedařilo najít. Mimo jiné i proto, že jsem měla doma dvě děti předškolního věku a příbuzenstvo, ochotné pomáhat, na druhém konci republiky. A nedávno jsem se rozvedla mužem, kterého jsem teď nenáviděla mnohem víc, než jsem ho kdy dokázala milovat.

Ani rozvod ho ale nemohl odradit od toho, aby se mi pokoušel diktovat, jak mám žít. V žádném případě jsem ho nechtěla odříznout od dětí, kdyby měl zájem s nimi trávit čas. Což moc neměl. Ale on si stále pokoušel dělat nároky na mě. A děkuji pěkně, šest let takového života mi bohatě stačilo… Continue reading “Female Business” »

…aneb vivíkův první řetězák.

Vděčím za něj Siwě, fakt vděčím, i když projevovala tendence preventivně sebou mlátit o zem nebo co, protože blog má zase jedno ze chcíplejších období, tudíž pustíme do té tuhnoucí mrtvolky trochu proud.

Zadání

Nějak se mi to schází. Před týdnem Praha, dneska Beroun a Koněprusy, to bych se třeba někdy mohla dostat i někam na Moravu. Tak za rok, za dva, nebo za tři…

Na Garetha asi vlezl podzim a z věčného „na nic není čas a všechno je na hovno“ se najednou stalo „hurá, jedeme na výlet!“. Po cestě tedy všechno sklouzlo ke starému mrmlání a hučení, ale to už tak asi bejvá. Když chlap řídí.

Nicméně, plány jsme měli rozsáhlé a přitom na první pohled zrealizovatelné. Na pohled od stolu. Jasně. Haha…

Že byla po ránu mlha tak hustá, že by se dala nejen krájet, ale nejspíš i používat k broušení diamantů, to se dalo zkousnout. Stačila menší dávka sebezáchovného nadávání a brblání. Čekali jsme, že se to během dne zvedne. Tedy, spíš já jsem čekala, G., ozbrojen údaji všech možný meteorologů a počasověštců prostě mrmlal.

Ale když už jsem vyrazili, tak jsme jeli. Nic nezastaví výletulačnou vivismečku na čtyřech kolech! Leda kdyby nám upadl výfuk – což se sice nestalo, ale klidně se stát mohlo… Continue reading “Kousek Českého krasu” »

aneb bylo nás jen pár, ale zato těch nejlepších. A přišel i zenový mistr Dežo z Karlína. Continue reading “Čtecí a drbací sraz II” »

Zvláštní, den má 24 hodin, to znamená, že celkem 1440 minut (to se mi to machruje s kalkulačkou, jojo). A přitom jsou některý minuty tak nějak plnější a důležitější, než jiný.

Eh…

Než se začnete ptát, co to vivík hulil/žral/pil, začnu radši z jinýho konce.

Minulo několik dnů, kdy se v odpolednách odrážely slábnoucí ozvěny léta, a začalo být… já tomu říkám počasí na poslech Bathory. Ale k tomu, abych fungovala alespoň v rámci vlastních, značně uvolněných norem, to není. A tady jsem vždycky nakonec vděčná Ádě, že je jí to fuk a prostě mě skoro pokaždý vytáhne alespoň na chvíli ven. Protože sice špačkuju a jsem otrávená a nadávám, ale potřebuju to. I když není zrovna počasí na focení do turistických katalogů. Continue reading “90 minut, lepších než čokoláda” »