VIVIBLOG

Že napíšu tenhle článek mě výjimečně nenapadlo u cupování vlastní tvorby, ale po dočtení knihy od paní Jakoubkové – téhle. Já sama jsem se, aspoň myslím, tomhle vcelku vyhnula. Ne vlastní zásluhou, spíš jde o to, že fenomén ubližovaného a přitom  vyvoleného hrdiny (nejlíp náctiletého, nebo dětského), dost souvisí s psaním fanfikcí (ne všech, sakra, ale dost často to tak je, sorry) a Mary Sue syndromem. Continue reading “Vivík píše o psaní: „Svět se proti mně spikl…“” »

Janet Evanovich – Od desíti k pěti

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o., 2008, přeložila Blažena Kukulišová, 258 stran

U této knihy jsem si nádherně spravila chuť.  Přistupovala jsem k ní trochu s nedůvěrou, v poslední době mě dost thrillerů a kriminálek tak nějak zklamalo, nudilo. Ale příběh agentky Stephanie Plumové si mě získal – vzhledem k tomu,  že jde o pátý díl série, budu mít teď co dělat, abych sehnala předchozí a následující. Jestli budou stejně dobré jako tenhle, mám o zábavu postaráno. Continue reading “Vivík čte: Janet Evanovich – Od desíti k pěti” »

Alena Jakoubková – Manžel, který štěká, taky kouše

Vydala Moravská Bastei MOBA, s.r.o. Brno, 2012, 239 stran

Tuhle knihu jsem přečetla v podstatě nedopatřením, nevím proč mě nevarovala obálka…

Tedy, nedělá mi problém přiznat, že čas od času si dám nějakej ten ženskej román a většinou se u nich i bavím, pokud nejsou extrémně pitomý a neberou se přitom vážně. Jenže tahle věc…

Nerada kritizuju. Je jasný, že napsat knihu je fuška, a to nejspíš i špatnou knihu.  Ale je tu toho zatraceně málo, co bych mohla pochválit. Stejně tím zkusím začít. Continue reading “Vivík čte (a varuje): Alena Jakoubková – Manžel, který štěká, taky kouše” »

Povídka, kterou jsem původně psala pro jednu hororovou soutěž. Jednak jsem se ale včas nedokopala k úpravám, jednak mi navíc nakonec nepřišla dost dobrá… Teď jsem s ní v rámci možností spokojená, pokud se bude líbit a dobře číst i vám, budu ještě spokojenější. Tady je: Continue reading “STUDNA PŘÁNÍ” »

A slibovaný buchňánkoidní report.

Obrázkový! Volejte sláva…

(Tak úplně sláva ne, nějak se to sem nevejde, nebo co, takže pokud chcete vidět všechny stromy a keře, mrkněte na http://vivianastellata.rajce.idnes.cz/Zacatek_podzimu# )

Když totiž vlče po obědě neusne v pelechu a venku nepanuje zvlášť ošklivé počasí, Vivík, poslušen rad své moudré matky (tentokrát ne Přírody, myslím tím Eliáše von Nanohu), zase vytáhl kočárek. Do brašny putuje rozečtená kniha, pitipiti a případně mobil (většinou vybitý, ani nevím, proč ho vlastně tahám s sebou, stejně funguje spíš jako těžítko).

A vyrážíme jednou z mnoha cest… Continue reading “Vivík a Áďa se procházejí” »