Kam to vede…

Ať už přiznám, že věřím v bohy, nebo to nechám na nějaké mlhavé prozřetelnosti, vesmíru nebo náhodě, pořád se mi zdá, že se tu děje něco podezřelého. A, hej, nemluvím o tom, že mám dneska to blbý výročí, jasný?

Začínám mít pocit, že je se mnou manipulováno. Že všechny ty žvásty o svobodný vůli jsou fakt žvásty. Jo, možná jsem paranoidní. :D Ale to pořád neznamená, že po mně nejdou!

Tak, předem jsem se nastěhovala do vividoupěte. O tom, jak zhruba vypadá, už jsem tu psala, je to pořád stejné, jen už jsem zahlédla vícero spolubydlících, jen vzhledem k tomu, že pokaždý vychází jiní z jiných dveří, je to matoucí… jo, a pořád se objevují nové prostory a zákoutí, i když jsem srab a držím se svých osvědčených stezek.

Co jsem to… jo, bydlení. Nastěhovala jsem se tedy, upelešila se a už scházelo jen se pustit do kreslení a psaní, až by se ze mě kouřilo. Skutečnost vypadala jinak. Novej adaptér k noťasu, spousta nových seriálů ke sledování (Firefly jsem stihla celej, heč!), filmy… takže z práce přilézt za tmy, po přesčasu, kydnout se do postele s čajem, pustit něco, a jít v jednu ráno chrápat, s tím, že to betačtení/kreslení/dopisování/korektury/cokoli udělám další den.

A protože jsem k narozeninám dostala baterku do noťasu, nejspíš by to lépe a radostněji pokračovalo furt dopryč. Že u toho noťasu dokážu totálně zapejkat i bez připojení na net, to jsem si nikdy nemyslela.

Nicméně, v neděli jsem si s tou novou baterkou šla sednout do čajovny, a když noťas začal umírat, vesele jsem píchla adaptér do zásuvky. Začoudilo to, vyhodilo to pojistky a adaptér shořel. Noťas sice přežil, ale o půl hodiny později upadl do kómatu. A já jsem byla strašně nešťastná. Páč jsem si akorát stáhla něco na koukání, a krabici s kreslením bych vybalila zejtra nebo tak něco…

Ale díky tomu, že noťas nejede, jsem v pondělí opravdu přišla domů, vybalila jsem krabici s kreslením a po chvíli váhání a přemáhání nechuti jsem si k tomu sedla. Takhle po delší době je to vždycky příjemný asi jako oblíkat se do studenýho, mokrýho oblečení. Nic moc. Než se to rozjelo. Pak to bylo fajn, já jsem si zakreslila, dočetla jsem knížku a šla jsem spát před druhou ráno. :)

Tohle byla ještě veskrze pozitivní záležitost. Jako bych dostala přátelský záhlavec, kterej mě vrátil do správnejch kolejí. Stejně jako to, že hned v úterý nám v práci zase zablokovali přístup na většinu webovejch stránek. To mi nevadí. Ovšem to, jak G. najednou začal úplně božsky vařit, jakmile jsem vypadla z díry pod Viklanem, to byla zatracená podpásovka, prozřetelnosti, vesmíre, bohové! >:( :D

Horší je, že povídka, kterou bych docela nutně potřebovala dorazit, mi hnije na disku (a na onedrive) a čeká asi na víkend… a hlavně mamut, připravený k operaci, se válí porůznu po doupěti, asi se do něj budu muset pustit středověkou chirurgií, tj na papír tužkou. Chudák mamut. Chudák já.

Ale aby to nevypadlo, že mi kleknul noťas a já z toho dělám zásah vyšší moci. Jsou to všechny ty drobnosti kolem… a velikosti taky. Bydlení, vztahy, jídlo, oblečení. To, jaký čtení se ke mě dostává. Zajímavý časy.

Chvílemi až moc zajímavý, třeba jako teď, kdy mám dva lístky na derniéru Morta, ale budu je muset někomu vnutit, protože sama to prostě nezkoordinuju, abych mohla jít.

Jo, a zdá se, že jsem se navíc nějak ocitla v Klubu Konzumentů Knižního Braku. Což je bezvadné. Záviďte…

(a díky zainteresovaným!)

 

Vykecala jsem se a jdu trávit fakt, že jsem zase o rok starší než před rokem. :) )

 

Komentovat

Prodejní galerie Viviany Stellaty
Prodejní galerie Viviany Stellaty
counter
Kloubní výživa pro zdravé klouby a šlachy