Archive for Leden, 2013
Bipolární porucha – Christian Gay
Celý název je: Bipolární porucha. Rady pro rodiny a blízké osob s maniodepresivními stavy… Když jsem se v rychlosti v Blatenské knihovně probírala regálem s novinkami, tak mě výjimečně zaujala odborná literatura a právě tahle útlá brožurka. O psychologii obecně se, ač laicky, zajímám, a tohle téma se mě navíc osobně dotýká hned ze dvou úhlů pohledu. Když jsem se do knížky následně při čekání na autobus začetla, zjistila jsem, že je psaná přesně tím stylem, který mi sedí. Continue reading “Bipolární porucha – Christian Gay” »
NEPROMĚNÍM SE…
(Taky jedna z těch hodně starých… a vyšla tuším kdysi v Pevnosti, když tam ještě vydávali amatéry. )
Moje první vzpomínka je na noční les a tmavé kmeny stromů, trčící kolem mne jako mříže. Kolem je chladno a fičí vítr. Ležím ve strouze a nemohu ven.
Nejspíš to předurčilo celé moje další osudy. Vždycky jsem kolem sebe měla mříže. Celý život jsem byla nějakým způsobem omezená, nesvobodná. Věznilo mě i moje vlastní tělo.
Zakrátko už to tak nebude a místo, abych se bála, se na to těším. Zajímá mne co bude potom. Continue reading “NEPROMĚNÍM SE…” »
Nehlučně – Frank Schätzing
(Tak jsem začala číst Vánoční nadílku, potom, co jsem si ještě dala opulentní písmenkovou hostinu v podobě druhého přečtení všech vydaných pěti dílů Písně ledu a ohně… A napadlo mě, když už mám ten blog, že sem budu házet i svoje postřehy ohledně přečteného. Na pravidelné komentování na http://www.databazeknih.cz/ jsem už moc líná, třeba mi to takhle půjde líp… )
Tuhle knížku jsem dostala místo nějaké postapo, kterou jsem si přála, ze začátku mě to trochu zklamalo, ale nakonec jsem se s tím srovnala a zakousla jsem se do toho…
Continue reading “Nehlučně – Frank Schätzing” »
VIRIDIS
(A tohle je první povídka, co jsem kdy dala na net… Kdysi byla 18. v CKČ. Ach jo, ta nostalgie… tak jedem, dáme si trochu elfů a podobně… )
I.
Posadila se na posteli. Vytí, kvílení a zuřivý štěkot psů po celé vsi neustaly, nebyl to sen, jak doufala. Zmateně potřepala hlavou. Bolela ji a pálily ji oči.
Nechtělo se jí vstávat, chtěla dál spát, ještě alespoň hodinu… Včera se dostala do postele až kolem půlnoci, díky slavnostem Jara.
Zazívala. Venku růžovělo ranní šero, podivný kříženec noci a dne. A psi… psi řvali, jako by je někdo pobízel. Continue reading “VIRIDIS” »