VIVIBLOG

(Tak jsem začala číst Vánoční nadílku, potom, co jsem si ještě dala opulentní písmenkovou hostinu v podobě druhého přečtení všech vydaných pěti dílů Písně ledu a ohně… A napadlo mě, když už mám ten blog, že sem budu házet i svoje postřehy ohledně přečteného. Na pravidelné komentování na http://www.databazeknih.cz/ jsem už moc líná, třeba mi to takhle půjde líp… )

Tuhle knížku jsem dostala místo nějaké postapo, kterou jsem si přála, ze začátku mě to trochu zklamalo, ale nakonec jsem se s tím srovnala a zakousla jsem se do toho…

Musím se přiznat, že úvod mě moc nebavil, nevěděla jsem přesně, co mám od té knihy čekat. Úvod napovídal, že buď půjde o v podstatě literaturu faktu, na což jsem chuť neměla, nebo o fikci na základě reálných událostí. To už byla příjemnější vyhlídka a nakonec se ukázala jako správná.
Stejně jsem ale zpočátku moc nevěděla, co si o tom mám myslet. Takový pomalejší rozjezd… Dobře formulované myšlenky, rozhodně výborně využité znalosti o pozadí Balkánského konfliktu, ale pořád to připomínalo hybryd mezi špionážním thrillerem a nějakou politickou analýzou – ani jeden žánr moc nemusím.
Všechno se o sto procent zlepšilo ve chvíli, kdy se na scéně objevil O´Connor, nejspíš to, čemu by se dalo říct hlavní hrdina, i když ve svém prvním vstupu tak moc nevypadal.
Každopádně od té chvíle začala být kniha vtipná, svěží a odsejpací.
Dokonalý poměr mezi vysvětlujícími částmi – a nejspíš perfektně nastudovaný reálie, i když já těžko můžu posoudit technickou a vůbec vědeckou stránku věci – a mezi akčními scénami. Takový decentní, nerušící humor všemu dodával na šťavnatosti. Postavy nešustily papírem, ale byly dokonale živé a uvěřitelné.
Celkově se z toho nakonec vyklubal zábavný thriller, způsob, jakým autor zapojil i fakta a myšlenky, z nichž mnohé by stály za citaci a všechny stojí za přečtení, mu jen přidal na hodnotě.
Většina knih podobnýho žánru je pro mě takovou jednohubku, přečíst, odložit, zapomenout. K týhle se možná někdy vrátím a to s radostí.

Follow

Sdílet

3 reakcí v článku “Nehlučně – Frank Schätzing”