VIVIBLOG

Vivík odstěhován do Písku, je to definitivní.

Doupě je skutečně doupě. Ne, není to hyperbola. Ten byt je část temného industriálního pralesa. Dům, v němž se nachází, je od počátku věků, vyhání do stran chatrnými balkonky a přístavbami, které možná vytváří domácí a možná se také staví samy. Viví doupě zabralo jeden pokoj, přičemž v bytě je zatím nezjištěný počet pokojů dalších, s taktéž nezjištěným počtem spolubydlících. Většinou ještě neviděných, nepočítám-li temný stín, který se mihl před koupelnou, když jsem zjišťovala, jestli je bezpečné vypravit se na balkon na cigáro. Zatím jsem potkala jen jednu Slovenku, co věšela na spletité konstrukci prádelních šňůr prádlo. A nejspíš jsem zahlédla mé bezprostřední sousedy, rodinku s asi šestiletou holčičkou. Eliáš prohlásila, že jsou to cikánští mafiáni. Pcha…

Jo, celý ten potemnělý biotop sdílí koupelnu se záchodem. Záchod žere lidi. Už jsem se s ním skamarádila, ale první setkání bylo… jedinečným zážitkem. A doufám neopakovatelným.

K doupěti samotnému můžu říct jen tolik, že jsem se zabydlela a není to tak zlé. Zvlášť když se mi podařilo zpevnit postavení prostřední ze tří skříní, které se vzájemně podpírají, aby neupadly. A mám vlastní vysavač, heč! Sice to tedy vypadá, že jak týdenní dovolená, tak měsíční plat padly na vybudování základny, ale stojí mi to. Za to. I ty skříně, zatím.

No, a příští týden zpět do pracovního procesu, ale od úterka bych, když to klapne, mohla mít i internety a navíc donastěhováno vše, co potřebuju k tvůrčím orgiím, takže kdo pořád ještě čekáte, až se seberu a začnu kurva konečně zase makat, tak se dočkáte. To je hlavně pro Cirrat… )

A tak na okraj – kdybych se rozhodla udělat čtecí a drbací sraz číslo už-nevím-kolik v Písku, skutečně by i Pražáci nebyli líní a ukázali by se? Asi to zkusím, zajímá mě to. Pokud jde o Vivíka, bude to zajímavý, vyčerpávající a vůbec skvělý podzim!

Na okraj ještě jednou: jakmile bude doupě připojeno, chystám se začít páchat nějaké recenze na knížky a tak, první vezmu nejspíš Žoldnéře se svojí povídkou (ale no tak, tu recenzovat nebudu, jen jsou tam kousky, ke kterým se prostě musím vyjádřit!).

Zatím konec hlášení, mají tu moc dobré pivo, než abych psala dál…

Tak.

Nečekali jste mě, co?

Ale Vivík nezmizel, je živý.

A dělá… věci.

ODCHOV VLČETE

Je to tak. Fíglovi byly tři roky a už má i svůj názor. Fíglův názor je malý, červený, kulatý, a když se zmáčkne, píská. Jinak je znám taky jako Káčin míček…

„Áďo, to není tvůj míček.“

„Je, je to můj míček!“

„To je Kačenčin míček!“

„Ne, MŮJ! Není Kačenky!“

„No, to je tvůj názor…“

„Ano, to je MŮJ NÁZOR!“

Od té doby svůj názor čas od času hledá a někdy ho nemá u sebe. Ale už si ho… no, ukradla, a to je hlavní.

PSANÍ

Mamut byl vpašován do Stračího doupěte. Dál se uviví. Nenervuji se, nějak to dopadne.

Jinak jsem letos ze začátku roku rozjela povídkaření ve velkým stylu. „Jízdní řád“ s dvanácti soutěžemi… hmmm, stihla jsem Halmochron a Žoldnéře, jestli si letos budu mít s čím střihnout CKČ, netuším. Protože jsem skončila zase s deseti rozdělanými věcmi, jednu jsem dotáhla (původně měla být pro Temnářku do sborníku), ale považuju ji za dost špatnou, možná se dočká překopání… A když jsem měla dodělávat povídku, kterou jsem plánovala poslat do O nejlepší fantasy, posedla mě neodbytná idea příběhu jiného, díky němuž šlo všechno ostatní stranou. Pomalu ho dopisuju. Pak se mi bude zase volněji dýchat.

No, a prvního září je křest žoldnéřského sborníku – TOHOTO. Už se těším a jestli chcete, zajděte. Nevím, jestli je ta událost ještě jinde než na FB… Každopádně, od šesti hodin, Městská knihovna v Praze, Pohořelec 25/111, Praha 1. Neberu fígla (v zájmu všech), beru kamaráda, doufám, že bude pořádná afterpárty.

KRESLENÍ

Hmmm… tak tohle bude horší. Udělala jsem nějaký zakázky a tak, vesměs nic moc… ale bude líp! Poslední čtvrt rok se na mém přirozeném lenošném stavu navíc podepsalo jakési bezdomovectví, nová práce, tahání veškerých věcí nutných k přežití v kabele, kam se noťas s tabletem vejde obtížně a štos papírů, tužky, tuše a podobné legrácky už vůbec. Ale mám vyhlídnuté doupě, kde se doufám pořádně rozjedu. Takže všichni, kdo jste zaseklí ve frontě na cosi ode mě, můžete pomalu začít znovu doufat.

A JINAK…

Jak jsem zmínila, v tomhle roce se odehrály dost podstatný změny v celým mým životě. Jednak jsem začala chodit do práce (Písek, grafika, sice to není tak růžový, jak by se z těch slov dalo hádat, ale zlý to taky není), jednak jsme se s G. rozhodli, že budeme kamarádi, já se pomalu stěhuju z díry pod Viklanem do města a stala jsem se víceméně víkendovým rodičem.

A na nic z toho moje okolí nereagovalo zdaleka tak bouřlivě jako na skutečnost, že jsem přestala jíst maso. Možná sem nahodím článek o decarnivorizaci vivíka, zatím nemám čas ani náladu se rozepisovat, ale je to tak. Žeru trávu, lol.

Tak, coby oživení blogu po téměř smrtelné pauze by to zatím stačilo, zase někdy příště.

Slíbila jsem Eliášce, že jí napíšu krátký text coby povyražení v její nemoci a stonání. Medvědí mlíko totiž došlo a rum ukradl kapitán Jack. Sparrow. Ne ten s tím příšerným příjmením.

Jsem zvědavá, jestli se skutečně mamík povyrazí, nebo se jí spíš přitíží.

Každopádně, tady je má drabble:

***

Continue reading “Byt, či nebýt” »

aneb jak se viviobluda  pobavila i poučila

3:45, pátek ráno. Vlastně ještě noc. Vstávám, přesouvám se na strategickou pozici ve vividoupěti. Dobaluju, co ještě není sbaleno, kontroluju na netu spoje, domlouvám poslední nedomluvené domluvy. Před pátou hodinu stojím na zastávce, konečně zase můžu dejchat nahlas, posílám obláčky páry k černýmu nebi a poslouchám vytí vlků bečení sousedových ovcí.

7:30, pořád pátek ráno. Naháním se na Andělu se Sikarem, dopuju se kafem a hrozně se těším. Continue reading “Střípek z Pragoffestu” »

Zkouším si tenhle útvar poprvé, je to těžší, než jsem čekala. Sto slov musí stačit…

Jestli se mi to podařilo, posuďte sami. Tahle pidivěc vznikla z hecu a Sova teď bude muset kreslit obrázek, tak! Téma nám dal tenhle článek: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/325390-vatikansti-duchovni-nas-obtezuji-stezuji-si-prislusnici-svycarske-gardy.html

Continue reading “Vatikánské drabble” »