Archive for the ‘Povídky’ Category
NOMITURSKÉ STŘECHY
Leden 24th, 2013 | 
Author: (Tuhle mám ještě teď docela ráda… pár věcí o čase a slunci, a kouzlech a poníkovi 
)
Na Vinčino náměsíčnictví přišli Cottie s Lonelem, když bylo dívence pět let. Ten večer nic nenasvědčovalo tomu, že se schyluje k dramatickým událostem. Rodina povečeřela, Cottie s Lonelem projednali pár věcí, které jim připadaly důležité a pak Cottie uložila Vinku do postele v jejím pokojíčku – bývalého kumbálku pro služku, kde bylo místo právě tak na malou skříňku, postel a umyvadlo. Continue reading “NOMITURSKÉ STŘECHY” »
Follow
Posted in 
Tags: 
NEPROMĚNÍM SE…
(Taky jedna z těch hodně starých… a vyšla tuším kdysi v Pevnosti, když tam ještě vydávali amatéry. 
)
Moje první vzpomínka je na noční les a tmavé kmeny stromů, trčící kolem mne jako mříže. Kolem je chladno a fičí vítr. Ležím ve strouze a nemohu ven.
Nejspíš to předurčilo celé moje další osudy. Vždycky jsem kolem sebe měla mříže. Celý život jsem byla nějakým způsobem omezená, nesvobodná. Věznilo mě i moje vlastní tělo.
Zakrátko už to tak nebude a místo, abych se bála, se na to těším. Zajímá mne co bude potom. Continue reading “NEPROMĚNÍM SE…” »
VIRIDIS
(A tohle je první povídka, co jsem kdy dala na net… Kdysi byla 18. v CKČ. Ach jo, ta nostalgie… tak jedem, dáme si trochu elfů a podobně… )
I.
Posadila se na posteli. Vytí, kvílení a zuřivý štěkot psů po celé vsi neustaly, nebyl to sen, jak doufala. Zmateně potřepala hlavou. Bolela ji a pálily ji oči.
Nechtělo se jí vstávat, chtěla dál spát, ještě alespoň hodinu… Včera se dostala do postele až kolem půlnoci, díky slavnostem Jara.
Zazívala. Venku růžovělo ranní šero, podivný kříženec noci a dne. A psi… psi řvali, jako by je někdo pobízel. Continue reading “VIRIDIS” »
