Archive for the ‘Povídky’ Category
ZACHRAŇ JI…
Únor 6th, 2013 | 
Author: (Tohle už skoro ani není vykopávka… ačkoli sedm let už má, takže… Ale jeden z těch čerstvějších kousků.)
Mám strach.
Mají ho i ostatní. Velký Daron. Klečka. Mirnel z hospody. Bojí se stejně jako já. A stejně jako já to nechtějí dát najevo.
Protože když přijdou podobně zlé časy, muži musí být stateční. Chránit své domovy, ženy, děti, rodiny… Zlé časy. Ty tedy přišly. A s nimi strach, ukrývaný a pálící jak hřích.
Věci, co nejsou lidmi ani zvířaty, vyšly z lesů na začátku zimy. Zabily děti, které pásly stáda na horních pastvinách. Zabily je a vzaly si od nich, co potřebovaly.
Tehdy jsme se všichni pokoušeli tvrdit a věřit, že to byl medvěd. Nebo jiná šelma. Ale tušili jsme pravdu. Zvíře kořist roztrhá, sežere. Není v tom vypočítavost. Tyhle věci zabíjely a braly si jedinou věc. Srdce.
Později, během té strašné zimy, jsme jim začali říkat démoni. A začali jsme s nimi bojovat. Continue reading “ZACHRAŇ JI…” »
Follow
Posted in 
Tags: 
F13
(Ještě vykopávka, brzo snad zase přidám něco aktuálního, i když ne povídku… ale to je jedno, každopádně zatím takhle. 
)
Pavel Dvořák potřeboval novou klávesnici. Ne do práce, tak prestižní a prosperující firma jako Bohemia Software pečlivě dbala o to, aby její zaměstnanci měli vyhovující pracovní podmínky. A Pavel byl jedním z nejlepších programátorů. Kdyby se mu nějaké lapálie s počítačem stala v práci, trvalo by nejvýš půl hodiny, než by byl problém vyřešen. Jenže tohle se stalo doma a šlo o obyčejné selhání lidského faktoru. Continue reading “F13” »
ČERNÝ KOUZELNÍK
(Čas na další vykopávčičku – tohle je 15. místo v CKČ. Místo podtitulku zprofanovaná věta: mámě se to moc líbilo 
)
Narozeniny měla na jaře, když už bylo dost teplo a slunce se neškaredilo. Venku to kvetlo a pučelo, na ulici před obchodem se v louži cákali vrabčáci. Taky kolem chodili lidé oblečení jen v tričkách a kraťasech, nebo sukních a halenkách. Continue reading “ČERNÝ KOUZELNÍK” »
CERNUNNOS
(Trochu novější věc, i když pořád vykopávka. Vyšla ve sborníku ČERNÉ SNY, v roce 2007)
Tato postava je tak stará, že už nikdo nedokáže opravdu říct, odkud pochází a kdy se objevil. V keltských časech se vyskytuje jako bůh s parohy. Někdy se mu říkalo Cernunnos…
(John Matthews; Keltský šaman)
„Už zase mám na krku tu malou potvoru,“ myslela si Andrea.
Táhla mladší sestru za ruku po návsi. Obě byly středem pozornosti party výrostků,
poflakujících se kolem autobusové zastávky. Babky v nejbližších zahrádkách také využily příležitosti
narovnat si záda, zvedaly se od záhonků a koukaly. To všechno kvůli malé. Kvůli Míně. Na to, že teprve
nedávno oslavila páté narozeniny, dovedla Mína vyvinout pořádnou sílu. Jak říkala babí: „Monička má
sílu jako kobyla!“
Jo. Babička si mohla dovolit být vtipná. Andrea, kterou Mína smýkala k místní sámošce,
se cítila spíš na vraždu než na vtipkování.
DIVOKÝ LOV
(Další vykopávka, taková náladovka, trochu černonáladovka, tedy… )
Ráno jel autobusem do školy, a poprvé to uslyšel. Šeptavou myšlenku, nezřetelnou, jako pára stoupající z lesů. Povzbuzující, jako šálek černé kávy.
„Běž! Dál! Běž!“
Rozhlédl se kolem. Nespatřil nic neobvyklého. Jen tváře znechucené časným ránem. Lidé se dívali do prázdna, napůl ještě spali. Nikdo se nikomu nechtěl podívat do očí, jakoby to znamenalo společenské faux pas. Děti se strkaly v uličce, nadávaly si a kreslily na okna sprosťárny. Těm bylo jedno, co si o nich kdo pomyslí. Tomášovi byly jejich rošťácké tváře sympatičtější než všechny ty studené ksichty dospělých. Continue reading “DIVOKÝ LOV” »
