Archive for the ‘Psaní’ Category
Vivík píše o psaní: Povídka, nebo agitka
Únor 17th, 2015 | 
Author: Trochu neskromně se domnívám, že se záležitostí, která je předmětem tohoto článku, u svého psaní problém nemám. Nebo o něm alespoň nevím… pokud si myslíte opak, kopněte do mě. Případně napište. Podle vlastního uvážení. Ale nebylo by mi takové zjištění příjemné, protože na příliš okatou agitaci za cokoli v cizích literárních dílech jsem tak trochu alergická. Continue reading “Vivík píše o psaní: Povídka, nebo agitka” »
Follow
Posted in 
Nihil nuovo sub sole
A nic nového ani ve vivím životě, v podstatě. Přesto mám nutkání to tu trochu oživit. Nehodlám slibovat, že blog pojede, že sem budu letos psát a takový ty sladký řečičky, i když se mi prsty cukají… ale nic! Continue reading “Nihil nuovo sub sole” »
Reklamní vložka
ehm… trocha sebepropagace.
Vivím stylem. Takže, jestli někoho zajímá, co se mi daří a kde se dá/bude dát něco ode mně přečíst a tak, nechte se reklamně ovložkovat. 
Tadadá:
Ve sborníku ŽOLDNÉŘI FANTASIE: OSAMĚLÍ VÁLEČNÍCI mi vyšla povídka Louže a kameny. Kdo si ji chcete přečíst, a k tomu ještě spoustu dalších, skvělých kousků, pak po sborníku můžete hmátnout tady. Kdo chcete okomentovat a ohodnotit, pak třeba na Legii.
A zkusila jsem vybrat krátkou ukázku:
„Po poledni projížděli oblastí, které se říkalo Tančící les. Krajina zvlněná kopci, bukové a březové háje s vysokou trávou. Světlé lesy, se zřídkavými porosty pichlavých murgenových keřů.
Brzy dorazili k místu, kde cestu přetínal potok. Kdysi, v nějakých lepších časech, tu byl postaven kamenný můstek – a pořád stál, i když zpustlý, obrostlý mechem a trávou. Tady se Iršen rozhodl, že má po krk nejistoty. Ať už je pronásleduje kdokoli, je čas si věci vyjasnit.
Beztak potřebovali napojit koně, nabrat vodu. A holčička, když potok uviděla, začala vyvádět jako šílená. Alíša ji musela sundat z koňského hřbetu a pustit na kamenitý břeh.
Dovedli k vodě i koně. A dívka, vrčící nadávky na protivné děcko, zmlkla, když si všimla, jak se po sobě oba muži dívají.
„Co se děje, Iršene?“
„Zatím nic,“ odpověděl jí. „Ale myslím, že i Danek si toho všiml. Někdo po nás jde.““
***
Další novinka je zatím ve stádiu těšení se, alespoň u mě. Vojta Medroš Hamerský z Knižního kukátka právě začíná pracovat na audioverzi mojí povídky Devadesát devět pírek. Jde o příběh ze stejného světa, jen z trochu jiné doby. Ti z vás, kteří se motají kolem mé posedlosti mamutem se tu potkají s některými z jeho postav. Jen mladšími… 
)
Tatáž povídka by navíc měla příští rok vyjít v Kočasu. Takže pokud nehovíte čtení do ouška, můžete si počkat a třeba se těšit déle.
***
Tak, vivík si zareklamnil, dopije čaj a odebéře se do doupěte pracovat na supertajném projektu pro supertajnou osobu. Konec reklamní vložky.
Mručení z doupěte
Tak.
Nečekali jste mě, co?
Ale Vivík nezmizel, je živý.
A dělá… věci.
ODCHOV VLČETE
Je to tak. Fíglovi byly tři roky a už má i svůj názor. Fíglův názor je malý, červený, kulatý, a když se zmáčkne, píská. Jinak je znám taky jako Káčin míček…
„Áďo, to není tvůj míček.“
„Je, je to můj míček!“
„To je Kačenčin míček!“
„Ne, MŮJ! Není Kačenky!“
„No, to je tvůj názor…“
„Ano, to je MŮJ NÁZOR!“
Od té doby svůj názor čas od času hledá a někdy ho nemá u sebe. Ale už si ho… no, ukradla, a to je hlavní.
PSANÍ
Mamut byl vpašován do Stračího doupěte. Dál se uviví. Nenervuji se, nějak to dopadne.
Jinak jsem letos ze začátku roku rozjela povídkaření ve velkým stylu. „Jízdní řád“ s dvanácti soutěžemi… hmmm, stihla jsem Halmochron a Žoldnéře, jestli si letos budu mít s čím střihnout CKČ, netuším. Protože jsem skončila zase s deseti rozdělanými věcmi, jednu jsem dotáhla (původně měla být pro Temnářku do sborníku), ale považuju ji za dost špatnou, možná se dočká překopání… A když jsem měla dodělávat povídku, kterou jsem plánovala poslat do O nejlepší fantasy, posedla mě neodbytná idea příběhu jiného, díky němuž šlo všechno ostatní stranou. Pomalu ho dopisuju. Pak se mi bude zase volněji dýchat.
No, a prvního září je křest žoldnéřského sborníku – TOHOTO. Už se těším a jestli chcete, zajděte. Nevím, jestli je ta událost ještě jinde než na FB… Každopádně, od šesti hodin, Městská knihovna v Praze, Pohořelec 25/111, Praha 1. Neberu fígla (v zájmu všech), beru kamaráda, doufám, že bude pořádná afterpárty.
KRESLENÍ
Hmmm… tak tohle bude horší. Udělala jsem nějaký zakázky a tak, vesměs nic moc… ale bude líp! Poslední čtvrt rok se na mém přirozeném lenošném stavu navíc podepsalo jakési bezdomovectví, nová práce, tahání veškerých věcí nutných k přežití v kabele, kam se noťas s tabletem vejde obtížně a štos papírů, tužky, tuše a podobné legrácky už vůbec. Ale mám vyhlídnuté doupě, kde se doufám pořádně rozjedu. Takže všichni, kdo jste zaseklí ve frontě na cosi ode mě, můžete pomalu začít znovu doufat.
A JINAK…
Jak jsem zmínila, v tomhle roce se odehrály dost podstatný změny v celým mým životě. Jednak jsem začala chodit do práce (Písek, grafika, sice to není tak růžový, jak by se z těch slov dalo hádat, ale zlý to taky není), jednak jsme se s G. rozhodli, že budeme kamarádi, já se pomalu stěhuju z díry pod Viklanem do města a stala jsem se víceméně víkendovým rodičem.
A na nic z toho moje okolí nereagovalo zdaleka tak bouřlivě jako na skutečnost, že jsem přestala jíst maso. Možná sem nahodím článek o decarnivorizaci vivíka, zatím nemám čas ani náladu se rozepisovat, ale je to tak. Žeru trávu, lol.
Tak, coby oživení blogu po téměř smrtelné pauze by to zatím stačilo, zase někdy příště.
Byt, či nebýt
Slíbila jsem Eliášce, že jí napíšu krátký text coby povyražení v její nemoci a stonání. Medvědí mlíko totiž došlo a rum ukradl kapitán Jack. Sparrow. Ne ten s tím příšerným příjmením.
Jsem zvědavá, jestli se skutečně mamík povyrazí, nebo se jí spíš přitíží.
Každopádně, tady je má drabble:
***
Tags: 
