VIVIBLOG

ehm… trocha sebepropagace.

Vivím stylem. Takže, jestli někoho zajímá, co se mi daří a kde se dá/bude dát něco ode mně přečíst a tak, nechte se reklamně ovložkovat.

Tadadá:

Ve sborníku ŽOLDNÉŘI FANTASIE: OSAMĚLÍ VÁLEČNÍCI mi vyšla povídka Louže a kameny. Kdo si ji chcete přečíst, a k tomu ještě spoustu dalších, skvělých kousků, pak po sborníku můžete hmátnout tady. Kdo chcete okomentovat a ohodnotit, pak třeba na Legii.

A zkusila jsem vybrat krátkou ukázku:

„Po poledni projížděli oblastí, které se říkalo Tančící les. Krajina zvlněná kopci, bukové a březové háje s vysokou trávou. Světlé lesy, se zřídkavými porosty pichlavých murgenových keřů.

Brzy dorazili k místu, kde cestu přetínal potok. Kdysi, v nějakých lepších časech, tu byl postaven kamenný můstek – a pořád stál, i když zpustlý, obrostlý mechem a trávou. Tady se Iršen rozhodl, že má po krk nejistoty. Ať už je pronásleduje kdokoli, je čas si věci vyjasnit.

Beztak potřebovali napojit koně, nabrat vodu. A holčička, když potok uviděla, začala vyvádět jako šílená. Alíša ji musela sundat z koňského hřbetu a pustit na kamenitý břeh.

Dovedli k vodě i koně. A dívka, vrčící nadávky na protivné děcko, zmlkla, když si všimla, jak se po sobě oba muži dívají.

„Co se děje, Iršene?“

„Zatím nic,“ odpověděl jí. „Ale myslím, že i Danek si toho všiml. Někdo po nás jde.““

***

Další novinka je zatím ve stádiu těšení se, alespoň u mě. Vojta Medroš Hamerský z Knižního kukátka právě začíná pracovat na audioverzi mojí povídky Devadesát devět pírek. Jde o příběh ze stejného světa, jen z trochu jiné doby. Ti z vás, kteří se motají kolem mé posedlosti mamutem se tu potkají s některými z jeho postav. Jen mladšími… )

Tatáž povídka by navíc měla příští rok vyjít v Kočasu. Takže pokud nehovíte čtení do ouška, můžete si počkat a třeba se těšit déle.

***

Tak, vivík si zareklamnil, dopije čaj a odebéře se do doupěte pracovat na supertajném projektu pro supertajnou osobu. Konec reklamní vložky.

Follow

Sdílet