VIVIBLOG

Archive for the ‘Nezařazeno’ Category

Radost, že se mi na tuto akci podařilo sehnat odvoz a dokonce i hlídání pro vlče, se v průběhu týdne stávala mírně hořká, jako by mi to něco nepřálo. Vážně, nejdřív jsem se málem ocitla bez čoček – což o to, jela bych i s brejlema, ale kdyby se k tomu všemu ještě přidala mořská nemoc z brejlí, tak nevím, jestli bych dojela. Pak mi v sobotu volal můj šofér děda Skřítek, že musel s přítelkyní odvézt psa k veterináři, a že jednak přijede později a jednak bez Simony. Což prakticky znamenalo, že teta na hlídání je taky pasé. Continue reading “MimoCon (Minicon-Knížkon a Viví zážitky)” »

Follow

Sdílet

***

Blog víceméně leží ladem, ale o to rušněji a veseleji je v doupěti a okolí.

Je tu další sobota. A já… no, ne že bych neměla do čeho píchnout, ale chuť k psaní se teprve kumuluje a navíc mi chvílema kňučí z ložnice vlče, takže by mi to narušovalo soustředění a vůbec…

Vejmluvy, vejmluvy. Jdu napsat zase seznam dobrejch věcí, co se mi tenhle týden přihodily. A že jich tentokrát bude!

Mrkejte na drát!

*** Continue reading “Dobré zprávy 2” »

Follow

Sdílet

…aneb vivíkův první řetězák.

Vděčím za něj Siwě, fakt vděčím, i když projevovala tendence preventivně sebou mlátit o zem nebo co, protože blog má zase jedno ze chcíplejších období, tudíž pustíme do té tuhnoucí mrtvolky trochu proud.

Zadání

Follow

Sdílet

Nějak se mi to schází. Před týdnem Praha, dneska Beroun a Koněprusy, to bych se třeba někdy mohla dostat i někam na Moravu. Tak za rok, za dva, nebo za tři…

Na Garetha asi vlezl podzim a z věčného „na nic není čas a všechno je na hovno“ se najednou stalo „hurá, jedeme na výlet!“. Po cestě tedy všechno sklouzlo ke starému mrmlání a hučení, ale to už tak asi bejvá. Když chlap řídí.

Nicméně, plány jsme měli rozsáhlé a přitom na první pohled zrealizovatelné. Na pohled od stolu. Jasně. Haha…

Že byla po ránu mlha tak hustá, že by se dala nejen krájet, ale nejspíš i používat k broušení diamantů, to se dalo zkousnout. Stačila menší dávka sebezáchovného nadávání a brblání. Čekali jsme, že se to během dne zvedne. Tedy, spíš já jsem čekala, G., ozbrojen údaji všech možný meteorologů a počasověštců prostě mrmlal.

Ale když už jsem vyrazili, tak jsme jeli. Nic nezastaví výletulačnou vivismečku na čtyřech kolech! Leda kdyby nám upadl výfuk – což se sice nestalo, ale klidně se stát mohlo… Continue reading “Kousek Českého krasu” »

Follow

Sdílet

Zvláštní, den má 24 hodin, to znamená, že celkem 1440 minut (to se mi to machruje s kalkulačkou, jojo). A přitom jsou některý minuty tak nějak plnější a důležitější, než jiný.

Eh…

Než se začnete ptát, co to vivík hulil/žral/pil, začnu radši z jinýho konce.

Minulo několik dnů, kdy se v odpolednách odrážely slábnoucí ozvěny léta, a začalo být… já tomu říkám počasí na poslech Bathory. Ale k tomu, abych fungovala alespoň v rámci vlastních, značně uvolněných norem, to není. A tady jsem vždycky nakonec vděčná Ádě, že je jí to fuk a prostě mě skoro pokaždý vytáhne alespoň na chvíli ven. Protože sice špačkuju a jsem otrávená a nadávám, ale potřebuju to. I když není zrovna počasí na focení do turistických katalogů. Continue reading “90 minut, lepších než čokoláda” »

Follow

Sdílet