VIVIBLOG

Posts Tagged ‘osobní’

Ták, a úplně nejdřív zase odpovědi na otázky, který ještě nezazněly:

1. Ano, vím, že lidé vynalezli boty právě proto, aby nemuseli chodit bosi. A taky vynalezli auta, aby nemuseli chodit pěšky, a zbraně hromadného ničení, aby se nemuseli patlat s vlastnorůčo vražděníčkem, žejo. (Aha, podařilo se mi přirovnat boty k atomovce, bezvadný… ale tak jsem to nemyslela. )

2. Jo, a kdybych žila ve městě, tak si tu takhle nelebedím. Nechávat si hezky mezi prsty čvachtat bahýnko a občas šlápnout na kámen je něco sakra jinýho, než si to pleskat po zaflusaným chodníku, vyhýbat se produktům psího trávicího ústrojí a jako bonus si ve chvíli nepozornosti dupnout na nějakej ten střep.

3. Ne, kdybych musela, kdyby to byla nutnost (není na boty, případně není ani na jídlo, takže jsme si je uvařili k večeři s bahenní omáčkou), tak bych to pravděpodobně nijak neopěvovala, a spíš bych si někde v koutku tiše žehrala na krutý osud…

Spokojeni? Fajn. Takže už ty samotné viviplky:
Continue reading “Chodí Vivík okolo… a nemá boty!” »

Follow

Sdílet

Tak. Před pár dny jsem dopsala poslední větu věci, se kterou se mořím už skoro půlrok. Asi bych měla říct „znovu dopsala“. Román, kterému důvěrně přezdívám mamut, v první verzi vznikl už před devíti lety. Tehdy jsem psala intenzivně, naivně a hodně, a povzbuzena dobrým umístěním v CKČ jsem se mamuta pokusila nacpat Michaelu Broncovi. Continue reading “Vivík píše o psaní – „Kdo to, sakra, je? Aha, hrdina!“” »

Follow

Sdílet

Dvě věci chci nejdřív vyjasnit, aby nedošlo k nedorozumění. Za prvé: na televizi se už dlouho nedívám, a i když jsme dřív s G. sledovali „Prostřeno“, tak už taky netuším, jestli ještě funguje, jestli je tohle nějaký hybrid toho pořadu, nebo co… A už vůbec nevím, nakolik jsou některé věci „zmanipulované“ střihem, výběrem konkrétních scén a nevysíláním jiných.

Za druhý: nemám nic proti lidem, kteří žijí „jinak“, místo materiálna se starají o duchovno, ladí si čakry, povídají si s Matkou Zemí a já nevím, co ještě…  Fakt. Třeba taková Lúmenn je mi sympatická – při osobním setkání (i když okolnosti byly trochu zvláštní ) jsem si nepřipadala jako kus špíny z podlahy, zabedněnej masožrout, nebo debil, co nedokáže pochopit nějakou „vyšší pravdu“… A tak nějak o tom, o toleranci k druhým, jsem chtěla dneska psát. Continue reading “Ezoteroristé” »

Follow

Sdílet

Tak, dnešní den vážně stál za to. Myslím, že je to takové vyvrcholení posledního chcíplýho tejdne, kdy se mi sice chtělo mnoho dělat, ale máloco jsem skutečně udělala. Continue reading “…vivivýmluvy…” »

Follow

Sdílet

…že nejsem uražená. Tedy, trochu možná jo.

V poslední době jsem na blog nic nepsala, a prvním důvodem toho mlčení je  lemrouch, který na mne v blogovacím ohledu sedl. Druhým důvodem to, že jsem měla dost co dělat kolem, navíc s vlčetem  prozkoumáváme okolní lesy, louky a stráně (louže a kameny, louže a kameny!!!)… no, a třetím důvodem je tak trochu pocit, že si tu píšu pro sebe, kecám do hlucha, hážu hrách na zeď a já nevím co ještě. Continue reading “Neposlušně hlásím…” »

Follow

Sdílet