VIVIBLOG

Posts Tagged ‘manowar’

aneb bylo nás jen pár, ale zato těch nejlepších. A přišel i zenový mistr Dežo z Karlína. Continue reading “Čtecí a drbací sraz II” »

Follow

Sdílet

(Varování předem: chtěla jsem se pokusit o nezaujatou recenzi, ale zjistila jsem, že bez aspoň  osobních vkladů se prostě neobejdu. Ne u Manowar. Takže tak… )

Nejdřív, abych na to nemusela upozorňovat u každý písničky zvlášť:

1. nelíbí se mi ten přeefektovaný zvuk Joeyho basy. Nezní to tam pořád, ale když už, tak hledám, kde na monitoru mi, s prominutím, šukají mouchy – pokud by je zabíral mikrofon, tak nějak podobně by to totiž znělo.

2. Donnie Hamzik za bicími… hmmm… Přiznám se, že jsem se bála, čeho se dočkám, ať už to za dobu fungování kapely bylo jakkoli, pro mne Manowar bicí = Scott Columbus, ale když, žel, R.I.P.uje, Donnie byl zřejmě lepší nástupce, než kdyby hledali někoho „neznámého“.  (Líbil by se mi možná víc Rhino, ale co už… ). Nakonec se moje obavy nenaplnily… škarohlídi mohou říct, že je to tak, jelikož i Donnie jede to samý bum-čvacht, jako jel Scott, ale na škarohlídy kašlat. Při poslechu alba sice musím zčásti souhlasit, kromě přechodů nic extra složitýho, v podstatě bych některý party nejspíš vystřihla i já (a to je co říct ), ale naživo je Donnie takový veselý hobit, a z jeho hry srší energie – jiná, než se valila od Scotta, ale stejně perfektně zapadající a fungující.

3. co se týče textů, jsem jeden z těch, kdo se těšili na nějaké to pokračování Gods of War, nebo alespoň něco v tom duchu, ale překvapivě mě ani nekoncepčnost alba nezarazila a nezklamala. Je, myslím, pěkně různorodé, dokonce bych řekla, že tématicky různorodější, než Warriors of the World, a hodně se v tomhle ohledu blíží těm starším, třeba Battle Hymns nebo Sign of The Hammer, a taky mi občas připomíná Louder than Hell. Continue reading “Manowar – Lord of Steel” »

Follow

Sdílet