VIVIBLOG

Tak, a tenhle bude asi extra těžkej. Ale já něco najdu, jojo.

1. Moje komunikace s praktickým lékařem se stále zlepšuje. Nejdřív jsem byla schopná tak přijít, odkuňkat, co mi je a pasivně vyčkávat, než mi napíše léky, o kterejch mi řekl akorát kolik a kdy užívat, na co jsou a jak působí, to ne. Teď je to sice pořád trochu nerovnocená debata, ale pracuju na tom.

2. Díky totálnímu nechutenství během posledního tejdne jsem se odnaučila žrát furt sladký a slaný a vůbec, takže i když teď jsem zhubla nárazově hlavně asi díky tomu, že jsem se napůl vypotila z podoby, tak to doufám bude pokračovat rozumnější životasprávou a zdravějším jídelníčkem.

3. Netuším, jestli ještě v pondělí dostanu neschopáka, přes den se teď cejtím vcelku dobře, jen hrozně vyflusnutě, ale vzhledem k tomu, jaký jsou furt hororový noci a že mě hnali na rentgen a EKG všelisco, tak bych ještě ten tejden nejradši dala, a to neříkám jako líný červ. Pozitivní na tom bude, že bez horečky bych měla být schopná přes den dělat i na psaní. Všechny ty noční haluze a děsy mi daly pár docela použitelnejch námětů (i když některý fakt bolely).

4. I když je mi zle, mám tu někoho, kdo mi donese jídlo a horkej čaj. To je sakra věc! Díky, Garethe.

5. A aby to nevypadalo, že všechna má pozitiva jsou spojena s nemocí, tak z jinýho soudku: čapla jsem v knihkupectví Doktora Spánka od Kinga, přečetla ho na dva tři zátahy… a jo, jsem za to ráda, i když se rozmýšlím, jestli k té knize psát nějaké viviplky, protože bych asi byla tak trochu kritická. Ale jako jednorázovka mě to fakt bavilo.

No, tentokrát pětka, to sice není desítka, ale co, třeba příště… teď se těším, až s Tullou zkoukneme tři poslední díly Galavanta, co si šetřím, a taky na psaní a vůbec. Život je dobrej.

Follow

Sdílet