„…mají si s čím hrát?“
Krátká spíš hříčka, než povídka. Lehce inspirováno „skutečnou událostí“ na FB. Vyděsila mě myšlenka, že by podobně lidé fungovali i v reálu.
Ale víte co? Oni tak vážně někdy fungují…
Vivík čte: Maruja Torresová – Dokud jsme naživu
Maruja Torresová: Dokud jsme naživu
Nakladatelství Eroica v roce 2004. Překlad Radovan Beneš. 244 stran (a dá se teď koupit za 59,- , když trochu pohledáte… )
Knížka vcelku nenápadného vzhledu, na obálku by mě nejspíš nenalákala… Modrá barva, černobílá fotka rozbitého psacího stroje v nějaké ruině. Taková melancholie. Přitom se uvnitř skrývá příběh, který je sice chvílemi nostalgický, ale jinak plný života. Continue reading “Vivík čte: Maruja Torresová – Dokud jsme naživu” »
Vivík píše o psaní: „Rytmus? Copak hraju na bicí, kua?!“
Tak, tentokrát něco o rytmu ve psaní a o tempu vyprávění, mírně muzikálně. Při boji s mamutem jsem si totiž všimla, že jsem často třeba i zajímavou scénu zazdila zbytečným rozváděním a vycpávkovými větami.
Opět nepůjde o nějaká pravidla nebo profesionální rady, jen o můj pohled na věc, sdílení vlastních zkušeností. Pokud mě chcete doplnit nebo opravit, jste vítáni. Posílání do háje beru taky, stejně tam chodívám denně. Continue reading “Vivík píše o psaní: „Rytmus? Copak hraju na bicí, kua?!“” »
Shrnutí vivíkovin
Přišel čas zase dát dohromady věci, které se mi poslední dobou podařily/nepodařily. Continue reading “Shrnutí vivíkovin” »
Propaguji české knihy: Tereza Matoušková – Hladová přání
Jen něco málo o projektu „Propaguji české knihy“, vypůjčím si citaci z autorčina blogu: