Mručení z doupěte

Tak.

Nečekali jste mě, co?

Ale Vivík nezmizel, je živý.

A dělá… věci.

ODCHOV VLČETE

 

Je to tak. Fíglovi byly tři roky a už má i svůj názor. Fíglův názor je malý, červený, kulatý, a když se zmáčkne, píská. Jinak je znám taky jako Káčin míček…

„Áďo, to není tvůj míček.“

„Je, je to můj míček!“

„To je Kačenčin míček!“

„Ne, MŮJ! Není Kačenky!“

„No, to je tvůj názor…“

„Ano, to je MŮJ NÁZOR!“

Od té doby svůj názor čas od času hledá a někdy ho nemá u sebe. Ale už si ho… no, ukradla, a to je hlavní.

PSANÍ

 

Mamut byl vpašován do Stračího doupěte. Dál se uviví. Nenervuji se, nějak to dopadne.

Jinak jsem letos ze začátku roku rozjela povídkaření ve velkým stylu. „Jízdní řád“ s dvanácti soutěžemi… hmmm, stihla jsem Halmochron a Žoldnéře, jestli si letos budu mít s čím střihnout CKČ, netuším. Protože jsem skončila zase s deseti rozdělanými věcmi, jednu jsem dotáhla (původně měla být pro Temnářku do sborníku), ale považuju ji za dost špatnou, možná se dočká překopání… A když jsem měla dodělávat povídku, kterou jsem plánovala poslat do O nejlepší fantasy, posedla mě neodbytná idea příběhu jiného, díky němuž šlo všechno ostatní stranou. Pomalu ho dopisuju. Pak se mi bude zase volněji dýchat.

No, a prvního září je křest žoldnéřského sborníku – TOHOTO. Už se těším a jestli chcete, zajděte. Nevím, jestli je ta událost ještě jinde než na FB… Každopádně, od šesti hodin, Městská knihovna v Praze, Pohořelec 25/111, Praha 1. :) Neberu fígla (v zájmu všech), beru kamaráda, doufám, že bude pořádná afterpárty.

 

KRESLENÍ

Hmmm… tak tohle bude horší. Udělala jsem nějaký zakázky a tak, vesměs nic moc… ale bude líp! Poslední čtvrt rok se na mém přirozeném lenošném stavu navíc podepsalo jakési bezdomovectví, nová práce, tahání veškerých věcí nutných k přežití v kabele, kam se noťas s tabletem vejde obtížně a štos papírů, tužky, tuše a podobné legrácky už vůbec. Ale mám vyhlídnuté doupě, kde se doufám pořádně rozjedu. Takže všichni, kdo jste zaseklí ve frontě na cosi ode mě, můžete pomalu začít znovu doufat. :)

A JINAK…

 

Jak jsem zmínila, v tomhle roce se odehrály dost podstatný změny v celým mým životě. Jednak jsem začala chodit do práce (Písek, grafika, sice to není tak růžový, jak by se z těch slov dalo hádat, ale zlý to taky není), jednak jsme se s G. rozhodli, že budeme kamarádi, já se pomalu stěhuju z díry pod Viklanem do města a stala jsem se víceméně víkendovým rodičem.

A na nic z toho moje okolí nereagovalo zdaleka tak bouřlivě jako na skutečnost, že jsem přestala jíst maso. Možná sem nahodím článek o decarnivorizaci vivíka, zatím nemám čas ani náladu se rozepisovat, ale je to tak. Žeru trávu, lol.

 

Tak, coby oživení blogu po téměř smrtelné pauze by to zatím stačilo, zase někdy příště.

 

2 reakcí v článku “Mručení z doupěte”

odpovědět uživateli Viviana

Prodejní galerie Viviany Stellaty
Prodejní galerie Viviany Stellaty
counter