VIVIBLOG

Film, který doporučuji. 

Chtěla jsem napsat: film, který stojí za to vidět, ale je mi jasný, že sto lidí, sto chutí. A tahle jedna je hodně specifická.

Každopádně… jak jsem byla zprvu skeptická a zrovna dvakrát jsem mu nevěřila, tak mě ten film dostal.

„O čem to je?“ ptala jsem se Garetha, když ho poprvé zmínil, podle názvu jsem si představila nějakou tarzaniádu.

„O rodině, co žije mezi domorodcema v pralese.“

Hmmm… bezva. Za zkoušku nic nedám, holt se na to kdyžtak vykašlu…

Jenže jsme se dodívali do poloviny, G. potřeboval jít chrnět a já jsem se najednou nemohla odtrhnout. A když jsme se druhý den večer dokoukali, viviobluda ronila slzy a byla dojatá.

Tak.

***

Protože je mi jasný, že upoutávka typu „je to o rodině, co žije s domorodcema v pralese“ moc poutavá není, zkusím vás trochu navnadit (nebo odradit).

První věc, která mě zaujala, bylo dobové zasazení příběhu – do osmdesátých let. Přestože film je z roku 2011, klidně bych mu věřila i ranější dobu vzniku. Což je myšleno v dobrém. Jde o reálie, chování postav (vyjma domorodců, hehe) a tak vůbec. Scény z Německa, kdy se děti naskládaly do nákladovýho prostoru auta a klidně si frčely přes město, ve mně probudily vzpomínky na naše vlastní cesty s dvanáctsettrojkou.

Za další mě docela překvapilo pár naturalisticky brutálních scén. Ten film trochu klamal tělem. Ze začátku se mi zdál jako taková „zelená“ agitka, ale rychle jsem pochopila, že o tu tady vůbec nejde.

Jestli čekáte  vědoucí poučování o tom, o kolik lépe žije kmen domorodců, o nutnosti návratu k PŘÍRODĚ a opuštění zlé a zkažené civilizace, tak čekáte marně. Kmen Fayu, nově objevený na Papuy, izolovaný od světa/rodina německého lingvisty Klause, která se mezi domorodce přestěhuje. Tak trochu střet světů, řeklo by se. A taky ano. Ale není tu řečeno, že by jeden z těch světů byl lepší.

Fayové jsou „nezkažení divoši“. Ano. Žijí spjati s přírodou, na které jsou závislí. Ano. Jenže přírodní zákony jsou ve své podstatě kruté, nebo tak alespoň připadají moderním lidem.

V dnešní době by už nejspíš byla vytyčena politika absolutního nezasahování do jejich záležitostí. I proto se podle mého film odehrává v době, kdy tohle ještě nebylo tak striktně dáno. Klaus má sice s náčelníkem Fayu dohodo o tom, že se nebude plést do jejich věcí – jenže především jeho žena, lékařka, má docela potíže srovnat se s věcmi jako je krevní msta, ritualizované válčení, ponechávání nemocných a raněných jejich osudu (proti „kletbě“ se nedá nic dělat)…

Jeden z momentů, co mě fakt dostaly… „Válčení“ a Klaus, kterému ruply nervy, láme šípy. („A dost, uklidit hračky, vyčistit zuby a spát!“)

Na pozadí většího příběhu o tom, jak si dvě zcela odlišné kultury mohou navzájem porozumět a pomoci, se odehrává i stěžejní příběh Sabine, jedné z Klausových dcer.

Větší část filmu je věnovaná jejímu dětství. A skutečně mi byl bližší i ten úhel vyprávění, sice místy trochu naivní (nečetla jsem knihu, výjimečně, ale dokážu si představit, že to v ní funguje ještě o něco lépe), ale taky bezprostřední, bez moralizování a dlouhých úvah o tom, co je správné.

Nakonec, ani dospělá Sabine o tom zdlouhavě nehloubá. Místo, kam opravdu patří, hledá sice s obtížemi – rozhodovat se mezi pralesem, krásným a krutým, a moderním Německem, sice tak nějak studeným, ale civilizovaným, muselo být vážně těžké – ale nakonec úspěšně.

Protože doma je tam, kde se cítíte šťastní.

***

Stránka filmu na CSFD.

Follow

Sdílet

1 reakce v článku “Dschungelkind (Dítě džungle)”