Archive for the ‘Psaní’ Category
O ježkovi z Mladotic – pohádky vlčí babičky
Další kousek od Eliášky Von Nanohy…
Bylo jaro a všude přicházela na svět mláďata. Také u ježků ve stodole u Mašíků v Mladoticích měli veselo. Ježčí mamince se narodili tři ježčí kluci.
Myslíte, že to ježčí maminku píchá, když přicházejí ježečci na svět? Kdepak, malí ježourci mají bodlinky měkké, růžovoučké a jako z rosolu. Jsou ještě slepí a nějaký čas to trvá, než prokouknou. Pak ale začnou rychle prozkoumávat svět kolem , a jak rostou, zpevňují se jim i bodlinky, aby měli ježci obranu proti nepříteli. Continue reading “O ježkovi z Mladotic – pohádky vlčí babičky” »
O princi Kazišukovi – pohádka vlčí babičky
(Dlouho očekávaná pohádka, autorka Eliáš Von Nanoha )
Bylo jednou jedno království, ne daleko, ne blízko, a v něm král a královna. Král jezdil do bitev a když se čas od času vrátil, měli se s královnou rádi. Tak to šlo rok za rokem, až měli šest synů. Pak nastala dlouhá válka a královna se těšila, že už si od dětí odpočine. Pěkně syny vychovávala, a král se pořád z vojny nevracel. Až jednou… Continue reading “O princi Kazišukovi – pohádka vlčí babičky” »
Moje múzy…
Vlastně jsem se inspirovala u téhle slečny, která je, zdá se, se svou/svým múzou, vážně dost sžitá. Já ty svoje teprve poznávám, ale zase jich mám víc! A to se vyplatí…
Rozlišuju u sebe tři múzy. Literární (to zní hrdě), výtvarnou a hudební. Ta poslední je, chudák, nejmladší a taková celá bledničková, krotká a hodná. Takže o ní to bude jenom okrajově, není na to dost badass, zatím.
Literární a výtvarná múza jsou dvojčata, která se ale vyvíjela každé samostatně a trochu jinak, třebaže si zůstala podobná.
Takže nejdřív zdrbnu psací múzu. Continue reading “Moje múzy…” »
O Červené Karkulce, viviverze
Pohádka, upravená a opravená pro moje malé vlkodláče… Konečně zapsaná, dosud existovalo jen ústní podání. Volně k použití.
***
Bylo nebylo, jedna vetchá stařenka napsala úžasnou kuchařskou knihu, a protože kniha měla úspěch a všichni podle ní chtěli vařit, přišla ta stařenka k velikému bohatství. I když něco rozdělila mezi své děti a vnoučata, pořád jí zůstalo moc, než aby věděla co s tím. Byla zvyklá žít si hezky v klidu ve svojí malé chaloupce uprostřed lesů. Na zahrádce si pěstovala, co potřebovala, slepice jí snášely vajíčka, koza jí dávala mléko, a spousta koček a jeden pejsek jí dělali společnost. Stařenka si nepotřebovala kupovat drahá auta, televizi s plochou obrazovkou, ani žádné další drahé a zbytečné věci. Co potřebovala, měla. A tak všechny zbylé peníze vyměnila za zlato, ukryla jej v chaloupce a rozhodla se, že až přijde čas, odkáže je vnoučatům. Continue reading “O Červené Karkulce, viviverze” »
ÚSVIT VEČERA
(Zjistila jsem, že mi to u téhle povídky hází nějakou chybu, ačkoli v nastavení je vše, jak má být, na webu se prostě nezobrazí… tak ji sem házím znovu, a omlouvám se těm, kteří už četli a tak…)
Z (ne)života jedné rodiny… Po pěti letech nepsaní a hrozného bloku můj první počin. Prosím o komentáře, děkuji.
Continue reading “ÚSVIT VEČERA” »