Archive for the ‘Nezařazeno’ Category
Pozitivník 1
Leden 21st, 2015 | 
Author: Jo, protože jsem zapomněla, kde jsem loni skončila se svojí snahou psát týdenní pozitiva. Tak začínám znovu. A je to fajn. Continue reading “Pozitivník 1” »
Follow
Posted in 
List bývalé smečce
Opět něco na téma masožravci vs kytkožrouti, nebo tak něco. Protože jsem zase trochu nakrknutá. A protože to musí ven. Nezajímá-li vás to a nemyslíte si, že se vás to týka, nečtěte, nebo si pak nestěžujte. 
Nihil nuovo sub sole
A nic nového ani ve vivím životě, v podstatě. Přesto mám nutkání to tu trochu oživit. Nehodlám slibovat, že blog pojede, že sem budu letos psát a takový ty sladký řečičky, i když se mi prsty cukají… ale nic! Continue reading “Nihil nuovo sub sole” »
Kam to vede…
Ať už přiznám, že věřím v bohy, nebo to nechám na nějaké mlhavé prozřetelnosti, vesmíru nebo náhodě, pořád se mi zdá, že se tu děje něco podezřelého. A, hej, nemluvím o tom, že mám dneska to blbý výročí, jasný?
Začínám mít pocit, že je se mnou manipulováno. Že všechny ty žvásty o svobodný vůli jsou fakt žvásty. Jo, možná jsem paranoidní. 
Ale to pořád neznamená, že po mně nejdou!
Tak, předem jsem se nastěhovala do vividoupěte. O tom, jak zhruba vypadá, už jsem tu psala, je to pořád stejné, jen už jsem zahlédla vícero spolubydlících, jen vzhledem k tomu, že pokaždý vychází jiní z jiných dveří, je to matoucí… jo, a pořád se objevují nové prostory a zákoutí, i když jsem srab a držím se svých osvědčených stezek.
Co jsem to… jo, bydlení. Nastěhovala jsem se tedy, upelešila se a už scházelo jen se pustit do kreslení a psaní, až by se ze mě kouřilo. Skutečnost vypadala jinak. Novej adaptér k noťasu, spousta nových seriálů ke sledování (Firefly jsem stihla celej, heč!), filmy… takže z práce přilézt za tmy, po přesčasu, kydnout se do postele s čajem, pustit něco, a jít v jednu ráno chrápat, s tím, že to betačtení/kreslení/dopisování/korektury/cokoli udělám další den.
A protože jsem k narozeninám dostala baterku do noťasu, nejspíš by to lépe a radostněji pokračovalo furt dopryč. Že u toho noťasu dokážu totálně zapejkat i bez připojení na net, to jsem si nikdy nemyslela.
Nicméně, v neděli jsem si s tou novou baterkou šla sednout do čajovny, a když noťas začal umírat, vesele jsem píchla adaptér do zásuvky. Začoudilo to, vyhodilo to pojistky a adaptér shořel. Noťas sice přežil, ale o půl hodiny později upadl do kómatu. A já jsem byla strašně nešťastná. Páč jsem si akorát stáhla něco na koukání, a krabici s kreslením bych vybalila zejtra nebo tak něco…
Ale díky tomu, že noťas nejede, jsem v pondělí opravdu přišla domů, vybalila jsem krabici s kreslením a po chvíli váhání a přemáhání nechuti jsem si k tomu sedla. Takhle po delší době je to vždycky příjemný asi jako oblíkat se do studenýho, mokrýho oblečení. Nic moc. Než se to rozjelo. Pak to bylo fajn, já jsem si zakreslila, dočetla jsem knížku a šla jsem spát před druhou ráno.
Tohle byla ještě veskrze pozitivní záležitost. Jako bych dostala přátelský záhlavec, kterej mě vrátil do správnejch kolejí. Stejně jako to, že hned v úterý nám v práci zase zablokovali přístup na většinu webovejch stránek. To mi nevadí. Ovšem to, jak G. najednou začal úplně božsky vařit, jakmile jsem vypadla z díry pod Viklanem, to byla zatracená podpásovka, prozřetelnosti, vesmíre, bohové! >:(
Horší je, že povídka, kterou bych docela nutně potřebovala dorazit, mi hnije na disku (a na onedrive) a čeká asi na víkend… a hlavně mamut, připravený k operaci, se válí porůznu po doupěti, asi se do něj budu muset pustit středověkou chirurgií, tj na papír tužkou. Chudák mamut. Chudák já.
Ale aby to nevypadlo, že mi kleknul noťas a já z toho dělám zásah vyšší moci. Jsou to všechny ty drobnosti kolem… a velikosti taky. Bydlení, vztahy, jídlo, oblečení. To, jaký čtení se ke mě dostává. Zajímavý časy.
Chvílemi až moc zajímavý, třeba jako teď, kdy mám dva lístky na derniéru Morta, ale budu je muset někomu vnutit, protože sama to prostě nezkoordinuju, abych mohla jít.
Jo, a zdá se, že jsem se navíc nějak ocitla v Klubu Konzumentů Knižního Braku. Což je bezvadné. Záviďte…
(a díky zainteresovaným!)
Vykecala jsem se a jdu trávit fakt, že jsem zase o rok starší než před rokem. )
Mručení z doupěte
Tak.
Nečekali jste mě, co?
Ale Vivík nezmizel, je živý.
A dělá… věci.
ODCHOV VLČETE
Je to tak. Fíglovi byly tři roky a už má i svůj názor. Fíglův názor je malý, červený, kulatý, a když se zmáčkne, píská. Jinak je znám taky jako Káčin míček…
„Áďo, to není tvůj míček.“
„Je, je to můj míček!“
„To je Kačenčin míček!“
„Ne, MŮJ! Není Kačenky!“
„No, to je tvůj názor…“
„Ano, to je MŮJ NÁZOR!“
Od té doby svůj názor čas od času hledá a někdy ho nemá u sebe. Ale už si ho… no, ukradla, a to je hlavní.
PSANÍ
Mamut byl vpašován do Stračího doupěte. Dál se uviví. Nenervuji se, nějak to dopadne.
Jinak jsem letos ze začátku roku rozjela povídkaření ve velkým stylu. „Jízdní řád“ s dvanácti soutěžemi… hmmm, stihla jsem Halmochron a Žoldnéře, jestli si letos budu mít s čím střihnout CKČ, netuším. Protože jsem skončila zase s deseti rozdělanými věcmi, jednu jsem dotáhla (původně měla být pro Temnářku do sborníku), ale považuju ji za dost špatnou, možná se dočká překopání… A když jsem měla dodělávat povídku, kterou jsem plánovala poslat do O nejlepší fantasy, posedla mě neodbytná idea příběhu jiného, díky němuž šlo všechno ostatní stranou. Pomalu ho dopisuju. Pak se mi bude zase volněji dýchat.
No, a prvního září je křest žoldnéřského sborníku – TOHOTO. Už se těším a jestli chcete, zajděte. Nevím, jestli je ta událost ještě jinde než na FB… Každopádně, od šesti hodin, Městská knihovna v Praze, Pohořelec 25/111, Praha 1. Neberu fígla (v zájmu všech), beru kamaráda, doufám, že bude pořádná afterpárty.
KRESLENÍ
Hmmm… tak tohle bude horší. Udělala jsem nějaký zakázky a tak, vesměs nic moc… ale bude líp! Poslední čtvrt rok se na mém přirozeném lenošném stavu navíc podepsalo jakési bezdomovectví, nová práce, tahání veškerých věcí nutných k přežití v kabele, kam se noťas s tabletem vejde obtížně a štos papírů, tužky, tuše a podobné legrácky už vůbec. Ale mám vyhlídnuté doupě, kde se doufám pořádně rozjedu. Takže všichni, kdo jste zaseklí ve frontě na cosi ode mě, můžete pomalu začít znovu doufat.
A JINAK…
Jak jsem zmínila, v tomhle roce se odehrály dost podstatný změny v celým mým životě. Jednak jsem začala chodit do práce (Písek, grafika, sice to není tak růžový, jak by se z těch slov dalo hádat, ale zlý to taky není), jednak jsme se s G. rozhodli, že budeme kamarádi, já se pomalu stěhuju z díry pod Viklanem do města a stala jsem se víceméně víkendovým rodičem.
A na nic z toho moje okolí nereagovalo zdaleka tak bouřlivě jako na skutečnost, že jsem přestala jíst maso. Možná sem nahodím článek o decarnivorizaci vivíka, zatím nemám čas ani náladu se rozepisovat, ale je to tak. Žeru trávu, lol.
Tak, coby oživení blogu po téměř smrtelné pauze by to zatím stačilo, zase někdy příště.
