VIVIBLOG

Tak, zaprvý chci říct, že mi to mohlo bejt jasný, když jsem tu anketu spouštěla… Jak to bude vypadat. Přesto děkuji všem pěti, kteří zahlasovali. Sice jsem skoro tam, kde jsem byla předtím – to jest, netuším, jestli teda bude nějakej masivnější zájem… ale na druhou stranu asi všem, kdo mě znají, zase musí bejt jasný, že sem ten román hodím tak jako tak.

To máte ZA TO!

A dvaačtyřicátníci se taky nejspíš dočkají překvapení, pokud mi lenora neudělá čáru přes rozpočet. Zatím je to jen ve fázi lehounkého nápadu.

K tomu románu: myslela jsem na Únosce z Rísije, což někteří z vás možná přelouskali na Fantasy a Sci-fi v Čítárně, a některým se dokonce dostalo té veliké výsady (hahaha, ironie)  se probrat plnou krabicí, v níž to mám vytištěné, ale chtěla jsem „vydání“ na blogu vzít jako výzvu k přepsání a vůbec co největšímu vivylepšení, jakého budu schopna.

Druhá možnost by byla házet sem to, co mám momentálně rozepsaný, ale to se mi nechce, protože jednak nevím, jak (a jestli vůbec) to bude pokračovat, a navíc ani trochu netuším, jestli to bude ke čtení… je to hrozná fantasmagorie.

No, a potom zbejvají už jen dvě varianty, jedna z nich je novelo-román, kterej mám ze všech svých věcí ráda asi nejmín, a potom moje úplně první věc, Certhynie, ke který mám sice hrozně sentimentální vztah, ale zase si musím realisticky přiznat, že je to spíš taková pohádka, navíc občas naivní, nelogická a tak vůbec, přece jen jsem to začala psát v deseti nebo jedenácti letech, a i když to bylo aspoň čtyřikrát přepsáno, stejně…

Abych to nějak trochu upřesnila: Certhynie je zhruba o klukovi, co se dostane do jinýho, samozřejmě fantasy, světa a zachrání jedno takový království, pomáhá mu princezna Viviana Stellata a je to všechno hrozně napínavý a dobrodružný a když jsem to psala, tak jsem ještě vůbec nevěděla, že existuje žánr fantasy, a tak jsem to nazývala POFARON – pohádkově fantastický román. To je, co?!

Žena, růže, píseň, kost – je taky o klukovi, kterej se dostane do jinýho, a samozřejmě fantasy, světa, ale zachrání jenom… tyjo, vlastně už ani nevím, co zachrání, nebo kdo zachrání a tak, ale zachraňování je tam určitě kopa. To je ta věc, kterou moc nemám ráda. I když prej se číst dá.

No, a Únosce z Rísije se odehrává ve fantasy světě, stejným, jako je nakousnutej v předešlý věci, ale nikdo tam vlastně nikoho moc nezachraňuje, a Krís už taky není kluk, ale je to moje nejoblíbenější postava, takže si užije všech možnejch strašlivejch situací a neštěstí a děsů a podobně.  A ráda bych věřila, že je to docela dobrá věc.

Asi teda spustím novou anketu, a pokud zase zvítězí 42, tak už se na ankety vykašlu a začnu sem hrnout toho Únosce.

To je asi zatím vše, co k tomu chci říct.

Follow

Sdílet

8 reakcí v článku “42, román a tak vůbec… :)”