VIVIBLOG

Jenom pár důvodů, proč nemám ráda horko, na kecy kolem nemám dneska sílu:

1. Oblečení. Sakra, když je mi zima, víc se obleču. Když je mi pořád ještě zima, zalezu více oblečená do spacáku. V případě přetrvávání zimy se dá prostě praktikovat vrstvení oděvů, dokud člověk nedosáhne aspoň trochu pohody. Ve vedru… no, dobře. Svlíknu se, pak ještě víc, až tu sedím jen v lehkejch šatech z takřka neviditelný látky. Pořád je mi vedro. Mám si svlíknout kůži, nebo co?

2. Sprcha. V zimě se obden umeju (fajn, možná jsem prase, žádné další komentáře, prosím). Tedy mi svěží pocit vydrží aspoň den… Teď vylezu ze sprchy a za pět minut tam můžu jít znova. Po-řád do-ko-la. Jasný, napustit si vanu a přestěhovat se do ní, to by mohlo bejt řešení. Jenže bych si pak vážně mohla svlíknout tu kůži, protože by se mi zbláznil exém.

3. Sezení u PC. Jo, to bych nemusela. Můžu jít přece rovnou spát, žejo. Nic nedělat. Jenže mi to nedá, takže tu potřebuju kreslit, potřebuju psát, a jelikož jsem zatraceně líná řešit síťku do okna, můžu si vybrat ze dvou lákavých možností. Podávat po pár hodinách vivíka dušeného ve vlastní šťávě, nebo… No, jasně. Vítejte, mí okřídlení přátelé, pojďte si zabzučet na tenhle bezva mejdan pod lampou.

4. Nasrání. Jak teploty nad třicet stupňů celsia trvají déle než tři dny, měním se v cosi vysoce výbušného, ztrácím smysl pro humor, nadsázku a ironii. Těch pět minut poté, co vylezu ze sprchy, to ještě jde. Potom už na mě radši nemluvte. A už vůbec po mě nic nechtějte!

5. Provinilost. U těch extrémních teplot to není tak zlý, na ty nadávají všichni. Ale pokud se to drží v mezích „normálního“ léta, začnu mít tendenci chodit kanálama a s nikým se nebavit. Protože když se podívám do těch rozjásanejch tváří – hurá, léto, prázdniny, koupání, opalování, kurňafix nádherně je tam – cítím se jako Morous. Říct, ať jdou všichni s tím sluníčkem do hajzlíčku, to je jako rouhat se proti všemu lidskému. Já vím, no, příroda, slunce, energie, jupí. A plackovivík se schovává někde pod šutrem…

6. Bouřky – ty miluju, aby nedošlo k mejlce. Ale když to vypadá, že přijdou a ono nic, moje nasrání roste geometrickou řadou. To je skoro horší, než když jste těsně před tím JOOO! okamžikem při sexu, a partner se náhle otráveně zvedne a odejde k nějaké zajímavější činnosti. V tý chvíli zahazuju všechen vnitřní klid a soulad, pobíhám po bytě jako upocená chlupatá koule, štěkám na všechny a za všechno, jsem zlá, zlá a zlá!

7. Nadávání na vedro. Ano, a štvou mě i všenadávači. Nejsem si jistá, jestli jsou víc true hateři než já, protože nadávají vždycky a na všechno, ať prší, mrzne, nebo peče slunce, nebo jestli jsou z toho samého důvodu spíš diletanti. Nechci k nim bejt ale přiřazována, zatrsakr!

A sedmero důvodů je vcelku dost, že. Každopádně už další nevypotím. Jsem vysušená a pečená na těle i na duchu… Příští článek asi budu smolit na Kamčatce, kam prchnu, pokud tohle hodně rychle nepřejde.

Follow

Sdílet