Posts Tagged ‘fantasy’
Erlan Davir Krís – portrét
Březen 12th, 2013 | 
Author: Tak, re-portrétování hotovo… tady pro srovnání s větší verzí z roku 2004:
Svým způsobem má ten starší něco do sebe, i když je taky poměrně „odfláklej“, a navíc moc „starej“. Ale je docela živej… prostě se mi pořád líbí. 
Nová verze dopadla takto: Continue reading “Erlan Davir Krís – portrét” »
Follow
Posted in 
Tags: 
MYŠ
(Než sesmolím článek do Buchňánkovin a než bude opravená další kapitola, dovoluji si nadhodit další vykopávčičku z naší zahrádky. Tohle je asi můj doposavad největší psací úspěch, i když už prastarý… Kdysi 2. místo v CKČ. 
)
Myš
Všechny myši ve své skrýši mají šaty šedé,
Všechny myši ve své skrýši šedý myšák vede.
Dětské říkadlo.
Měla bych to nejspíš vzít popořádku, když už jsem se rozhodla o tom psát. To rozhodování mě stálo dost bezesných nocí. Myslím ale, že když to svěřím papíru, ulevím tak svému srdci. Ano, doufám v to, jako elfská vojska u Werolinu doufala, že je zachrání lidská dívka. Ta víra musí být silná.
Napíši tedy o tom, a snad mne přestanou strašit tváře mrtvých dětí…
Ale dost už. Jak jsem řekla, hezky popořádku. Continue reading “MYŠ” »
JÍT POD ČERNÝM MĚSÍCEM
(Tak, tohle sice není úplně novinka, ale svým způsobem premiéra. 2006 měla vyjít, tuším, ale nějak z toho sešlo a od té doby jsem ji nezveřejnila ani na netu. Teď jsem ještě opravila pár věcí a trochu si poškrtala… Takže svým způsobem to je něco nového ode mě )
***
„Takže je to pravda,“ řekla jsem potichu, jen sama pro sebe.
Právě jsem vylezla ze stanu a první, co jsem, jako pokaždé během posledního týdne, udělala, bylo, že jsem zvrátila hlavu a pohlédla na nebe.
Mlha, nažloutlá jako prsty anemického kuřáka, Malé slunce nad obzorem. Nejasné, dalo se do něj pohlédnout. Podobalo se zářivce zahrabané pod vrstvami vaty.
Ale slunce mě nezajímalo, ani Velké, jež vyjde v polovině Malého dne. Zajímal mě měsíc.
Zamrazilo mě, když jsem ho spatřila, přestože jsem na něj tak dlouho čekala.
Znamení…
Měsíc byl černý. Continue reading “JÍT POD ČERNÝM MĚSÍCEM” »
CHIRANINA PÍSEŇ
(Tohle je dost brutální věc na čtení, navíc má i pokračování, a k tomu je to vykopávka… NO TO JE HOROR! )
***
Plameny ohně a plameny hněvu
Mou lásku sežehly, nechaly slzy
Slzy a popel a zabitou něhu
Chuť krve, chuť pomsty
Tu přivolám brzy!
Chiranina píseň
ZACHRAŇ JI…
(Tohle už skoro ani není vykopávka… ačkoli sedm let už má, takže… Ale jeden z těch čerstvějších kousků.)
Mám strach.
Mají ho i ostatní. Velký Daron. Klečka. Mirnel z hospody. Bojí se stejně jako já. A stejně jako já to nechtějí dát najevo.
Protože když přijdou podobně zlé časy, muži musí být stateční. Chránit své domovy, ženy, děti, rodiny… Zlé časy. Ty tedy přišly. A s nimi strach, ukrývaný a pálící jak hřích.
Věci, co nejsou lidmi ani zvířaty, vyšly z lesů na začátku zimy. Zabily děti, které pásly stáda na horních pastvinách. Zabily je a vzaly si od nich, co potřebovaly.
Tehdy jsme se všichni pokoušeli tvrdit a věřit, že to byl medvěd. Nebo jiná šelma. Ale tušili jsme pravdu. Zvíře kořist roztrhá, sežere. Není v tom vypočítavost. Tyhle věci zabíjely a braly si jedinou věc. Srdce.
Později, během té strašné zimy, jsme jim začali říkat démoni. A začali jsme s nimi bojovat. Continue reading “ZACHRAŇ JI…” »
