VIVIBLOG

***

Blog víceméně leží ladem, ale o to rušněji a veseleji je v doupěti a okolí.

Je tu další sobota. A já… no, ne že bych neměla do čeho píchnout, ale chuť k psaní se teprve kumuluje a navíc mi chvílema kňučí z ložnice vlče, takže by mi to narušovalo soustředění a vůbec…

Vejmluvy, vejmluvy. Jdu napsat zase seznam dobrejch věcí, co se mi tenhle týden přihodily. A že jich tentokrát bude!

Mrkejte na drát!

***

• Neděle… v emailové schránce mi přistál email. Což se občas stává, jo, ale tenhle mě přiměl vydávat zvuky, jako když se dáví kočka – to dělám, když nechci vypadat jako totální magor, ale potřebuju projevit radost. Zbytek dne jsem poskakovala kolem jak na pružince. A asi jsem byla i otravná, ale sakra… radost! Jo, z čeho vlastně? Tak zkrátka jsem dostala zprávu, že se moje povídka dostala do finále Žoldnéřů fantazie, tudíž bude publikována a tudíž možná fakt nepíšu jen čertu na škleb a pro srandu králíkům, jak mi často připadá.
• A ještě neděle – v euforii z předchozí dobré zprávy jsem udělala takovou menší „zakázku“, návrhy na design dětských židliček, jen tři skicy, hodinka práce a dvě stovky za to (ještě se teda musím připomenout, aby mi byly zaplaceny, ale tady věřím, že to dotyčné jen vypadlo z hlavy ).
• Gareth mi řekl, že jsem se docela vyvařila. Bacha, to není o kanibalismu ani jiných pochybných praktikách, prostě mu tenhle tejden chutnalo, co jsem uklohnila, a ačkoli k vaření stále mám dost chladný přístup, tohle mě potěšilo.
• Táta mi slíbil, že mě i s Áďou vezme třicátého do Prahy na Minicon. Moc jsem se tam chtěla dostat, věřila jsem, že to nějak vyjde, a ono to vyšlo. Hurá!
• Nakonec jsem přece jen „našla“ povídku do CKČ. Plánovala jsem ji sice poslat napřesrok do úplně jiné soutěže, ale věřím si, že do tý doby stihnu zase něco vivyplodit. Takže jen nějaké ty závěrečné úpravy a dolaďování (skvělá Lina Dee mi udělala betareading doslova na počkání, a to v pozdních nočních hodinách, wow!), čekám na Cirratí poznámky… And I will fight, yes I will fight, in the daaaawn of baaaattle!
• Ve čtvrtek na Podnikavkách jsme si jednak s mamkou užily spoustu srandy – jeden by neřekl, kolik legračních situací vyplyne ze školení o podnikatelském plánu. Ale především jsme si ujasnily některé věci (já tedy určitě, přes své strašlivé tendence nebrat nic vážně) a možná se rýsuje jeden projekt, který jsme plánovaly už kdysi dávno. Kdyby to klaplo… a ono to KLAPNE!
• S Áďou jsme vyhrály dvacet korun na stíracím losu. Sice dvacet korun stál, takže jsme na nule, ale stejně… příště tam třeba budou ty nuly čtyři. Za nějakým jiným číslem, samozřejmě.
• Mám konečně vážně chuť pustit se do finálního zpracovávání mamuta. Dokonce jsem si tuhle otevřela poznámky od Haniny, a přestože jsem se zase rděla až onde, konečně mi taky začal mozek šrotovat tím správným způsobem a vymýšlet, co přesně s tím udělat.
• Po chcíplejším období, kdy jsem, co se týče kreslení a malování, jen občas do nějaké rozdělávky šťouchla, se zase rozjíždím i v tomhle ohledu. Prostě jsem si rozdělila volné hodiny mezi různé oblasti tvorby a přestaly mě paralyzovat pochyby, co právě v danou chvíli dělat.
• A v neposlední řadě mě přestal bolet ten vnitřní orgán, co mě poslední dobou bolel – játra, slezina, nevím, nebylo to příjemný, ale už je to snad v pohodě. Možná proto, že všechno to štěstí a dobrá nálada je nejlepší lék na cokoli.

Tak jo. Jsem nesnesitelně sluníčková, žejo. Jenže si nemůžu pomoct, bejt šťastná mě teď prostě baví. A ono už bylo docela načase.

Follow

Sdílet