VIVIBLOG

Po menší pauze pro nabírání sil, čerpání inspirace a boj s lenorou jsem tu s dalším vivivýběrem.

Tentokrát je teda první kapela spíš pavlíkvýběr – tímto děkuji za tip. Další dvě už nějakou dobu znám, a zase mě něčím zaujaly.

***

Nejdřív tedy představuji BLAMAGE z Českých Budějovic. Abych pravdu řekla, zdržení tohohle článku zapříčinila z velký části i moje nerozhodnost, jak se sakra k muzice téhle kapely postavit.

Na BZ profilu mají psáno metal-thrash. Já mám asi jinak nastavený ušiska, nebo si pod slovem thrash představím nářez ve stylu Kreator… Tady mě napadá přirování k Arakainům, a to ještě spíš těm novějším. Což nemá být hanlivé, vůbec ne… Muzika Blamage se mi líbí, ale to, co hledám a představuju si pod pojmem thrash metal, tam tak úplně nenacházím.

Dobře, to by bylo škatulkovací vividilema, a popojedu, beztak žánrově zařazovat fakt neumím…

Oceňuji české texty a zpěv. Texty se dobře poslouchají, ať už se na ně chcete soustředit a nechat si před očima odehrávat obrazy, o kterých vypráví, nebo jen poslouchat, jak si zpěvák Milan Černoch hraje se svým hlasem… Občas bych přivítala větší položení se do toho, víc emocí. Ano, je to o vkusu, ale chvílemi mi dělá problémy uvěřit, že je ten zpěv prožitej, není to jen čistá, profesionální a chladná práce. Chybí mi trochu víc „špíny“, momenty, kdy na mě spojení vyzpívanýho textu a nástrojovej doprovod  působí tak, že se mi sevře žaludek, srdce se přizpůsobí rytmu basů a vhrknou mi slzy do očí.  Třeba v songu Bastard už to chvílemi skoro přijde… ale pak zase skluz do až moc hladkého podání, a já jen poslouchám, pokyvuju hlavou, říkám si „dobrý, dobrý“.

Dvě věci se z mého pohledu v tomhle vymykají zbytku tvorby, a to jsou songy Volnej Pád a Maur. Volnej pád je zpočátku trochu… no, takovej ten co-to-sakra-je pocit. A pak se rozjede v kousek, kterýmu už škatulku thrash přiřkne i váhavej Vivík. Maur je jízda od začátku do konce.

Ale abych jenom neremcala… (Protože kritici stárnou! ) Všech šest songů, které si na BZ profilu Blamage můžete poslechnout, je čistě nahranejch, snad žádná mě nenudila, žádné takové to rozpačité „hmmm, tady už kluci nevěděli, jak dál“… Tvoří spolu pěkně uzavřený celek, má to vlastní ksicht a rozhodně se na tuhle muziku musí dobře pařit na koncertě.

Znovu musím vyzvednout instrumentální stránku. Třeba v Epigramu se k některým pasážím vracím opakovaně, jen abych si znovu a znovu poslechla pár vteřin, nějakou kytarovou vyhrávku, pěknej přechod… Žádný z nástrojů si takříkajíc nehraje na vlastním písečku, všechny se skvěle doplňují, a přesto má každý svůj význam, je v popředí… Čím déle Blamage poslouchám, tím víc tenhle dojem obdivuju, i když netuším, jak ho sakra dosáhli… Je to jako sledovat umělecké dílo jakéhokoli jiného odvětví, na první pohled to vypadá jednoduše, ale když přijdete blíž, musíte jej obdivovat. A tak to má být.

Sečteno podtrženo, Blamage pro mě byli asi nejtvrdší oříšek z dosavadních výběrů. Pořád jsem se do té muziky nemohla dostat, ale nakonec mě to vzalo, a získala jsem tak dalšího oblíbence mezi českými kapelami. A i když jsem asi zněla ze začátku dost kriticky, vůbec to neznamená, že by mě poslech nebavil…

Zkuste poslechnout také, i kdyby jen proto, abyste si udělali vlastní názor.

***

Rokycanská kapela GATE OF ILLUSIONS je poměrně mladá, stejně jako její členové. Ale to jí, alespoň pro mne, neubírá na zajímavosti.

Donedávna jsem profil GoI na bandzone sledovala jen tak letmo, s tím, že jsem byla zvědavá, jak se kluci budou vyvíjet. A taky jsem se dočkala. Minutu a půl dlouhý teaser mi sice přijde hrozně krátký (chci víííc! ), ale na to, aby člověka navnadil na chystané EP, je perfektní. Oproti starším songům, které si tu můžete poslechnout celé, slyším posun dopředu snad ve všem. Fakt se těším, až si dám víc.

Kdyby měla přirovnat k nějaký známý kapele, na prvním místě mě napadne Satyricon. Což je docela lichotka, ale kluci si ji podle mýho názoru zaslouží. Jasně, Marek není tak vyzpívanej, logicky, aby si to dával v podobným rozsahu a síle, ale celková atmosféra na mě tak působí, nemůžu si pomoct. A cejtím v tom velikej potenciál…

Jednoduše doporučuju sledovat, poslouchat a těšit se, co kluci vytvoří do budoucna.

***

A zase změna stylu i lokace: HAND GRENADE z Mirovic a jejich metalovej rock… nebo rockovej metal?

 Hand Grenade si pamatuju z koncertu v Blatný, kde jsem se pokoušela zpěváka zlanařit do naší kapely… z nějakýho důvodu to nevyšlo, a jak tu tak poslouchám, je mi to furt trochu líto.

Žánrově Hand Grenade zařadit je pro mě nevyřešitelná úloha, takže zůstanu u toho, co mají na bz profilu – metal/rock. Obojí v té muzice každopádně najedete. České texty, občas mi některé věty nebo slovní obraty trochu skřípou, ale to není problém hudební, spíš stylistický. Zpěvově si to „Švíco“ dává, pohodově, bez jakýkoli křeče, a jeho projev alespoň pro mě zase dělá větší část dojmu z muziky.

Po stránce instrumentální všechno klape, i když bych, pro mě neobvykle, v některejch místech ráda líp slyšela kytaru… připadá mi trochu upozaděná jak za zpěvem, tak za bicími a basou. Ale možná je to jen můj dojem.

Jinak nejnovější tvorba je, zdá se mi, zvukově vymakanější, čistší, ale mým favoritem stejně zůstává Válka, z už čtyři roky starého dema.  Sakra, hipster Vivík. Ale fakt, ta písnička hrozně šlape, až na trochu… no, jednodušší refrén.

A pokud si chcete poslechnout jen jednu věc, abyste se rozhodli, jestli jít do ostatních, nebo ne, doporučuju Pravou tvář.

 ***

A to je pro dnešek vše. Další výběr bude, pokud chytnu slinu, zase za týden, pokud se u něčeho zaseknu jako u Blamage, tak za čtrnáct dní nebo dýl. Díky za přečtení, a příjemnej poslech…

(Obligátní poznámka a závěr: uvedené fotografie pochází z bandzone profilů kapel, a pokud na ně máte autorská práva a rozčiluje vás vidět je tu, ozvěte se, napravím. Není třeba hrubého násilí. Díky. )

Follow

Sdílet