VIVIBLOG

Varování:  tento příběh není smyšlený, ale je psaný výhradně z mého pohledu.  Všechny osoby v něm vystupující nazývám přezdívkami z fóra. Nebijte mě. Nebijte měěě!

Bylo pro mě trošku obtížný se utrhnout od domácích povinností, ale věděla jsem, že chci zase všechny vidět a tak vůbec, a i když mi bylo jasný, že odjezdem v sedm přijdu o tu nejlepší část srazu, stejně mi to za to stálo.

V Plzni jsem si domluvila sraz s katakombníkem Davidem (to je zase jiný fórum a jinej příběh) a na nádraží jsme se bez problémů našli. Vyrazili jsme ještě na oběd, protože jsem nechtěla přehlušovat zvuk bicích kručením ve svých útrobách, a po výborném jídle jsme tedy zamířili do Parlamentu. David se zeptal, jestli by mohl chvíli pobejt, tak jsem souhlasila (i když jsem se pak ještě přeptala Pampyho, ale jak jsem čekala, nevadilo to). že si dá jedno pivo a půjde. Nakonec zůstal celou dobu a myslím, že si to užil.

Parlament vypadal zavřeně, a nejen vypadal, ale dveře se ani s vivynaložením vší vivisíly nechtěly hnout, tak jsem zavolala Pampymu, který mi napřed tvrdil, že jsem asi našla špatnej parlament, ale pak přišel otevřít. Uvnitř byla skoro naprostá tma, a jak jsem tak následovala Pampyho, jen jsem tušila někde po pravé ruce zábradlí a prázdný prostor za ním.

„Já se zřítím,“ zakvílela jsem, a Pampy mě ujistil, že Ozzy mě nenechá spadnout.

A jelikož maminka a pan pampyučitel mají vždycky pravdu, tak jsme tmou došli až na místo celé té obskurní seance.  Zatím byl přítomen jen Pampy,  slimak007 a teď si nejsem jistá, jestli taky Matejdrum… každopádně jsme v té sestavě chvíli klábosili, pak Pampy přitáhl barový židle, na kterejch jsme posedali jako setkání Anonymních Bubeníků („Ahoj, já jsem Honza a jsem bubeník.“ „Ahoj Honzo!“ ). A nakonec dorazili Asiati a to byl konec… nebo začátek?

Leeboor mě těžce zklamal, neměl udělané nehty, ani přeliv! A Balbex se mohl zfleku přejmenovat na galského cesťáka Blábolixe – rozpoutal úplný ohňostroj opileckého běsnění a básnění. Pampy nám donesl pivo, abychom si připili (to vyšlo moc dobře) a aby pronesl zahajovací proslov (to už tak dobře nevyšlo). V tu chvíli to vypadalo trochu jako v cirkuse, až mi Pampyho skoro bylo líto, ale my ostatní jsme se povětšinou váleli smíchy. Když se pak začal válet i Balbex – a to už smíchy nebylo – dalo se tak nějak klidněji mluvit, jenže to se zase začaly testovat soupravy a různé vychytávky, co si kdo přinesl.  O nějakejch odbornejch diskuzích a přednáškách nemohla bejt řeč – tedy, teoreticky mohla, ale nikdo by ji neslyšel.  :D Akorát Balbex šťastně spinkal, za plného provozu obou souprav, než ho kluci zanesli kamsi do ústraní.

Co mi hodně utkvělo v paměti:

Topův paistí miničinelík – asi jsem se zamilovala (do činelíku, u Topa bych stejně neměla šanci, je na ty třináctky ), slimákova obzvláštní šlapka – sice na viví pracku moc „poctivá“, ale hodně zajímavá věc… No a samozřejmě, jak vždycky všichni tyvolejátodneskavůbecnedvávám a vzápětí tam nasázeli takový masakry a ani se nezastyděli! Jo, a Pampy zvládl cosi jako úvod do přednášky o bicích z pohledu zvukaře, ale následně se to zvrhlo v debatu, co e a co není ghost note – nestěžuju si, obojí mi to přišlo zajímavý.

Kolem pátý hodiny Pampy odjel kamsi zvučit, a nějak se stalo, že odjel i majitel baru, zřejmě nakoupit, a zamkl. Ne že bych tak docela zpanikařila, ale bylo mi jasný, že jestli se včas nevrátí, neodemkne a já zmeškám vlak, tak mi to Gareth neuvěří, ani kdyby mi to dosvědčili všichni přítomní, majitel baru a primátor Plzně (nebo co to tam mají za hlavního hlavouna).  Kolem šestý se však vrátil, začalo se točit pivo (a se mnou svět) a taky začaly duely/duety. Doufala jsem, že se mi tomu zase podaří uniknout, protože jsem byla v takovým stavu, že se mi vážně pletly i jednoduchý rytmy (ne jako některým! ) a jedinej, kdo byl v tu chvíli míň schopnej hrát byl Balbex (promiň, chlape ). No, bohové jsou zlomyslní, a tak jsem na poslední chvíli ještě vyfásla do dvojice Morba. Chudák malej… sice jsem si řekla, že jako dobrý, tak aspoň bude jakože sranda, ale nějak jsem měla co dělat, abych se aspoň občas do něčeho trefila a furt jsem vypadávala a asi si se mnou moc nezahrál.

Škoda, že jsem pak musela mizet, aspoň bych se s ním byla pořádně opila, což mi problém nedělá.

Holt někdy příště, pánové, zatím se nedá svítit.  I když to teď bylo jen několik hodin, bylo to sakra fajn, sice jsem se zase ujistila, že umím hovno, ale aspoň mám o to větší motivaci pořádně makat. Díky a těším se na dalším srazu…

Follow

Sdílet

1 reakce v článku “Sraz fóra bicí 2013”