VIVIBLOG

Drabble na přání. Eh, ne, normálně nepíšu drabble na přání, ale Satora vydržela snad čtrnáct dní urputně otravovat a velice hlasitě čekat na popis setkání se zákeřným Doctorem, takže jsem v podstatě neměla jinou možnost a byla jsem k tomu dohnána…

***

„Pochopte, když jsem mezi ty keříky zalézala,  neměla jsem v úmyslu veřejně pohoršovat!“

Zdá se, že to nutné ulehčení si v parku mě přijde draho. Jenže jinam bych to nestihla…

„Podívejte, vážená viviobludo,“ dí policista pověřený dohledem nad mravností. „Až na ty keříky okolo je to tam otevřenej plac!“

„Jenže nebyl!“ Zřejmě neexistuje způsob, jak je přesvědčit, že jsem se rafinovaně kryla za modrou policejní budkou. Jenže pak do ní vlezl podezřelý chlápek v kouzelnickém sáčku a zákeřně i s budkou zmizel. Povzdechnu si. „Dobře, jsem exhibicionistka a přiznávám se.“

Ale s tím zákeřníkem si to vyřídím, dodávám v duchu.

Follow

Sdílet