VIVIBLOG

A nic nového ani ve vivím životě, v podstatě. Přesto mám nutkání to tu trochu oživit. Nehodlám slibovat, že blog pojede, že sem budu letos psát a takový ty sladký řečičky, i když se mi prsty cukají… ale nic!

No, v podstatě bych potřebovala nějakej jinej výstup z mozkovny, než je noťas nebo počítač nebo vlastně i papír s poznámkama, poněvadž, co psát, ať už na blog nebo „literárně“ mě napadá v totálně nevhodnejch situacích. Takže si všechno sumíruju a mám hroznou chuť to zapsat nejčastěji ve chvíli, kdy čtu Ádě pohádky, kdy se ženu uřícená z práce/do práce, kdy vypnu stroj a zavřu oči, že se vyspím… samozřejmě, že jakmile otevřu editor nebo sešit, všechny ty úžasný a skvělý myšlenky zmizej rychlostí světla a nenechaj mi na sebe ani telefonní číslo.

Začíná to bejt docela problém. To nic, řek by si vivík, tak se holt budeš věnovat třeba kreslení, ono se to poddá. Jo, prdlačky. I když u kreslení je to mnohem spíš o obyčejný a prachsprostý lenosti, než o bloku a vyhoření, nebo co se mi to děje s psaním. Stejně je to rozčilující a nedobré… tolik se mi chce, těším se, mám chuť, a pak se do toho nedokážu pustit…

Dobře, vyfňukala jsem se. Co dál.

Nechtěla jsem si dávat předsevzetí, v podstatě jsem nechala celý svátky a přelom roku co možno nejnenápadněji proplout kolem. Užívám si svým způsobem zimní spánek… Ale stejně jsem měla takový malý přání, a to bylo vzkřísit to tu. Jasně že moje megalomanský já okamžitě začalo vyřvávat cosi o článku denně, o vzkříšení Banzone vivivýběru, recenzí a viviplků, jak si sem hodím tréning na DMD, takže aspoň drabbli tejdně, a tak dále. Udusila jsem ho polštářem, hajzla. Takže zůstalo realistický (a alibistický) já, který velice opatrně prohlašuje, že sem možná občas něco napíšu. Nebo taky ne. Jenom bych prosila zaznamenat, že dobrej úmysl byl a tak vůbec…

Jo, a kvůli čemu jsem tohle vlastně začala psát, taky:

VIVIVYHLAŠUJI VIVIVÝTVARNEJ STOP STAV

Jednoduše, dokud nedodělám všechno, co jsem komu slíbila a dlužím, neberu žádný další požadavky, ani za peníze, ani za slávu, ani za chválu… teda, pokud si někdo nedáte říct, tak požadujte, ale nestěžujte si, až na vás nezapomenu, ale jednoduše se vykašlu.

***

Zdá se vám tenhle článek zmatený a plný žbleptů? Jestli ano, pak se vám to nezdá.

Ale třeba je to vážně nějakej druh novýho začátku, případně pokračování čehosi, co nově začalo loni, nebo navázání na alternativní časovou linii… eee… nic, zapomeňte na to.

Snad brzy na počtenou…

Zimnospánkový Lenivivík

Follow

Sdílet