Archive for the ‘Jak to (ne)dělat’ Category
Vivík píše o psaní: Povídka, nebo agitka
Únor 17th, 2015 | 
Author: Trochu neskromně se domnívám, že se záležitostí, která je předmětem tohoto článku, u svého psaní problém nemám. Nebo o něm alespoň nevím… pokud si myslíte opak, kopněte do mě. Případně napište. Podle vlastního uvážení. Ale nebylo by mi takové zjištění příjemné, protože na příliš okatou agitaci za cokoli v cizích literárních dílech jsem tak trochu alergická. Continue reading “Vivík píše o psaní: Povídka, nebo agitka” »
FollowKritika a já
Nejsem fanatickou ctitelkou F. X. Šaldy, dokonce bych se toho pána asi bála.
Na druhou stranu ale taky nemám ve zvyku fňukat, když někdo poukáže na boty a kopance, kterých se dopouštím, ať v kresbě, psaní, nebo dřív při bubnování. Continue reading “Kritika a já” »
Posted in Jak to (ne)dělat, Mimovolnosti, Psaní, Recenze a viviplky, Vivivýtvarno | 
Tags: kritika, povídky, psaní | 
19 Comments »
Vivík píše o psaní: „Svět se proti mně spikl…“
Že napíšu tenhle článek mě výjimečně nenapadlo u cupování vlastní tvorby, ale po dočtení knihy od paní Jakoubkové – téhle. Já sama jsem se, aspoň myslím, tomhle vcelku vyhnula. Ne vlastní zásluhou, spíš jde o to, že fenomén ubližovaného a přitom vyvoleného hrdiny (nejlíp náctiletého, nebo dětského), dost souvisí s psaním fanfikcí (ne všech, sakra, ale dost často to tak je, sorry) a Mary Sue syndromem. Continue reading “Vivík píše o psaní: „Svět se proti mně spikl…“” »
Vivík píše o psaní: „Zlouni“
Na úvod se přiznám – nejspíš neumím psát zlouny, nebo obecně záporné charaktery. Někdo by řekl, že na to se dávno nehraje, rozdělení na klaďase a záporáky, dobro a zlo… teď frčí spíš různé odstíny šedi (a nemyslím to fanfiction rádobyporno). Temně laděné příběhy, kde jsou hlavní hrdinové jen o něco menší svině, než jejich protivníci. Případně ještě větší, jen si svoje konání umí lépe zdůvodnit, asi. Continue reading “Vivík píše o psaní: „Zlouni“” »
Vivík píše o psaní: „Rytmus? Copak hraju na bicí, kua?!“
Tak, tentokrát něco o rytmu ve psaní a o tempu vyprávění, mírně muzikálně. Při boji s mamutem jsem si totiž všimla, že jsem často třeba i zajímavou scénu zazdila zbytečným rozváděním a vycpávkovými větami.
Opět nepůjde o nějaká pravidla nebo profesionální rady, jen o můj pohled na věc, sdílení vlastních zkušeností. Pokud mě chcete doplnit nebo opravit, jste vítáni. Posílání do háje beru taky, stejně tam chodívám denně. Continue reading “Vivík píše o psaní: „Rytmus? Copak hraju na bicí, kua?!“” »
