VIVIBLOG

Archive for the ‘Buchňánkoviny’ Category

Ano, přišlo konečně jaro, a paní Buchňánková přesouvá své hlavní pole působnosti pod širé nebe. Přičemž s sebou volky nevolky tahá i mne, takže mě nutí žít zdravě a opalovat se nejen v záři monitoru… A jelikož nemám tudíž moc myšlenky na nějaké dlouhé články, udělám svůj první spíše obrázkový příspěvek.

Continue reading “Buchňánčí jaro” »

Follow

Sdílet

(Dlouho očekávaná pohádka, autorka Eliáš Von Nanoha )

Bylo jednou jedno království, ne daleko, ne blízko, a v něm král a královna. Král jezdil do bitev  a když se čas od času vrátil, měli se s královnou rádi. Tak to šlo rok za rokem, až měli šest synů. Pak nastala dlouhá válka a královna se těšila, že už si od dětí odpočine. Pěkně syny vychovávala, a král se pořád z vojny nevracel. Až jednou… Continue reading “O princi Kazišukovi – pohádka vlčí babičky” »

Follow

Sdílet

Pohádka, upravená a opravená pro moje malé vlkodláče… Konečně zapsaná, dosud existovalo jen ústní podání. Volně k použití.

***

Bylo nebylo, jedna vetchá stařenka napsala úžasnou kuchařskou knihu, a protože kniha měla úspěch a všichni podle ní chtěli vařit, přišla ta stařenka k velikému bohatství. I když něco rozdělila mezi své děti a vnoučata, pořád jí zůstalo moc, než aby věděla co s tím. Byla zvyklá žít si hezky v klidu ve svojí malé chaloupce uprostřed lesů. Na zahrádce si pěstovala, co potřebovala, slepice jí snášely vajíčka, koza jí dávala mléko, a spousta koček a jeden pejsek jí dělali společnost. Stařenka si nepotřebovala kupovat drahá auta, televizi s plochou obrazovkou, ani žádné další drahé a zbytečné věci. Co potřebovala, měla. A tak všechny zbylé peníze vyměnila za zlato, ukryla jej v chaloupce a rozhodla se, že až přijde čas, odkáže je vnoučatům. Continue reading “O Červené Karkulce, viviverze” »

Follow

Sdílet

Tak, čas na další takový srovnání, a domácí zpravodajskou relaci. Poněvadž jsem moc shnilá, abych třebas takové mojí milované ma- totiž, Eliášovi von Nanohovi napsala mail, a dalším lidem další maily a tak vůbec, tak to vykomunikuji veřejně…

Třebaže jsem se právě navečeřela rok prošlé worčestrové omáčky, která mi teda vážně nečvachtala, a to ani s ejdamem (totiž, goudou…), myslím, že můj plechovej žaludek se s tím vyrovná, a není tedy třeba psát epitaf… Continue reading “Fimbul Winter, deformace románem, a další zprávy…” »

Follow

Sdílet

…aneb co jsem se zatím naučila od vlčete.

Myslím, že k tomuhle článku už není třeba přidávat žádný rozsáhlý úvod… Chci jen napsat o těch pár věcech, které se pro změnu učím já od Ádi. Někdy mi to přijde, že je jich dokonce víc a důležitějších, než se učí ona ode mě, ale co už… Continue reading “Škola malého Buchňánku…” »

Follow

Sdílet