VIVIBLOG

Pojďme si zahrát hru. Nebojte, nejsem pan Skládačka, nebude to bolet. Snad.

Nahodím tu takový scénář, spíš situaci, než sled událostí. Bez určitých označení, jmen a názvů. Kdo první uhádne, co popisuji, má bod (a právo se poplácat po zádech za libovolně hlasitého prozpěvování „chvalme ho, on je pašák“).

Připraveni? Jdeme na to:

***

Máme tu území celek A, spravovaný víceméně centrální vládou. Jednotlivé části celku se spolu porůznu hašteří nebo naopak uzavírají dohody, mají za sebou pohnutou historii plnou válek a masakrů. I když momentálně A zažívá období míru a relativní prosperity, zůstávají tu problémy, které je třeba řešit. Místo od místa se úroveň života obyčejných a chudších lidí liší, ale celkově to nikde není ideální. Mocní se neustále přetahují o moc, politika je špinavá záležitost, slabí a chudí jsou nejvíc biti a justiční systém by byl častokrát k smíchu, kdyby nad ním člověk nemusel plakat.

Území A má samozřejmě hranice, oddělující ho od okolního světa, hranice přirozené (moře), i umělé, vytvořené lidmi.

Za hranicemi leží další země. Ve vztahu k A je v posledních letech problematická zvlášť oblast B. Tamní obyvatelstvo tvoří, alespoň z pohledu A, hloupí a krutí barbaři. Jejich kmeny válčí mezi sebou, občas podnikají nájezdy na A. Momentálně se některé skupiny těchto divochů dokonce sjednocují v dobyvačnou armádu, plánují prolomit hranice a ovládnout nejen A, ale celý svět.

Nicméně, tato armáda záhy ztrácí vůdce a tříští se v jednotlivé frakce. Nejagresivnější jádro zůstává, zemi B však teď už ovládá jen hlad, strach a smrt. Hrozba, která tu povstává, se pravděpodobně časem přelije i do A, ale pro obyvatele B je akutní.

Lidé z B se pochopitelně snaží utéct peklu, které se rozpoutalo. Pryč od války, strachu a utrpení. Některé skupiny projdou hranice a skutečně plení, jiné se nejspíš v tichosti asimilují, vidět jsou pochopitelně ty první. V A se v reakci na situaci zformuje několik názorových skupin. Tu, která se dál stará jen o vlastní žabomyší války, nepočítám, ta nás nezajímá. Ve chvíli, kdy se objeví návrh lidi z B evakuovat, pustit na území A a poskytnout jim místo a prostředky k životu v bezpečí, ti, kteří se zajímají, zaujmou jedno ze dvou rozdílných stanovisek.

První je protiintegrační a jeho vášnivější zastánce zní nějak takto: „Musíme bránit svoje hodnoty, lidé z B jsou primitivní barbaři. Když si je sem pustíme, propukne chaos a oni nás budou chtít ovládnout. Nedokáží se začlenit, chybí jim jakékoli kulturní návyky, umí jen zabíjet, znásilňovat a loupit. Budou chtít, co je naše, protože sami nemají nic, a vezmou si to násilím! Navíc máme dost vlastních starostí, jestli sem chce tyhle lidi někdo pustit, je to blázen a vlastizrádce.“

Druhé, taktéž dotaženo do extrému: „Jsou to lidé, stejně jako my, a mohou nás obohatit svým vnímáním světa a svou kulturou. Pokud se uzavřeme, budeme degenerovat a slábnout. A těžkou nás mohou zkoušet ovládnout, budou v menšině a bez prostředků. Začlenit se možná dokáží, možná ne, stejně jako každý z nás, a co se vraždění, násilnění a loupení týče, zločiny páchají i naši a není důvod, proč by pro příchozí z B neměly platit zákony. Možná jejich starosti nejsou naše starosti teď, ale i když to necháme být, nakonec se to dostane i k nám v mnohem horší formě. Společně budeme silnější!“

Oba tábory vědí, že tak či onak, nečeká je žádná růžová budoucnost. Zatímco se spolu přou a nadávají si navzájem do naivních měkkosrdcařů a nenávistných zabedněnců, v B lidé dál umírají a krize se prohlubuje…

***

Bohůmžel, konec příběhu si mohu jen domýšlet.

Ale je čas na vyhodnocení hry. Jaký děj jsem popisovala? Hádáte-li parafrázi na Píseň ledu a ohně (Hru o trůny), máte pravdu. Nebo jste si tipli non-fiction, reálnou situaci s uprchlíky ze Sýrie a Afriky? Také vyhráváte. A až se doplácáte po zádech a dozpíváte, můžeme ještě chvíli pokračovat. Tentokrát bez metafor a jinotajů.

Ano, vím, že Píseň ledu a ohně/Hra o trůny je fantastika. Nicméně hodně z nás si ve fantastických příbězích nachází paralely k reálnému životu, z fiktivních charakterů si bereme příklad, nacházíme v nich své vzory.

Proč je tedy v očích některých z nás Jon Snow správňák a hrdina, kdežto zastánci přijetí uprchlíků do Evropy jsou za zrádce všech civilizačních a kulturních hodnot? Pravda, Divocí zdrhají před Bílými chodci, naši uprchlíci jen před válkou a bídou. A našim uprchlíkům přece můžeme pomoct tam u nich doma, že. Všichni známe nejméně deset geniálních způsobů, jak ukončit zabíjení, vymazat ISIS ze světa a nastolit tak nějak přijatelné prostředí k žití. Nebo jim alespoň pošleme víčka od PET lahví, jak vtipně zaznělo v kterési debatě…

A padne oblíbená věta „srovnáváš nesrovnatelný“? Pozor na ni, moji milí geekové, nebo si vzpomenu, až se budete rozplývat nad citátem typu „Star Trek mě naučil vše o toleranci a atomové fyzice“.

Jinak jsem otevřena polemice, diskuzi. Nejen proto, že se ráda „hádám“, především si myslím, že je tohle téma dost důležité na to, aby se o něm mluvilo. A třeba si i všichni navzájem rozstřihali občanky, sundali brejle a šli ven a šli sem a zvopakovali to!

Follow

Sdílet